Ženský pečou cukroví. Chalupa plná smradu.

 

Je u nás takovej zvyk, že k pečení cukroví se nepouštějí rorátní zpěvy, ale koledy. A je smutnou pravdou, že ty nejhezčí české koledy jsou ty moravské. Čím blíže moravsko-slovenskému pomezí, tím lépe.

 

Nostalgicky vzpomínám tedy na časy mladosti, kdy jsem ještě na kůrech provozoval hudbu figurální. Jako moudrý stařec (solipso promine) jsem toho již zanechal a přesedlal na stará kolena (po vzoru prof. Kindlera) jen na chorál. Nicméně vzpomínky na figurální mládí se s blížícími Vánocemi nostalgicky a bez trpkosti vracejí.

 

Kdysi, přibližně v mých gymnasiálních letech uprostřed temna sedmdesátých let jsem měl možnost shlédnout tohle.

 

Bylo to pro mě zjevení. Nikdy jsem si na to později na rozdíl od J.S.Bacha, Dvořáka, Missy pastoralis Jana Hanuše atd. interpretačně netroufl (kromě Bé-bé-benedictus se zpívacími dětičkami). Na Venhodu s Krkčem jsem neměl. A kdybych třeba už dneska měl, tak už nemám ten figurální a organizační elán.

 

PS: 

My sme sprostí lidé

a to je Pán velký.

Není to malá vec

k takému Pánu jíti!