Psáno pro RC Monitor, str. 13-14.

 

Ke konci roku 2023 vyvolal nejen v církevním prostředí rozruch dokument Dikasteria pro nauku víry Fiducia Supplicans zabývající se otázkou možnosti žehnat neregulérním párům, především párům stejnopohlavním. Jak autoři dokumentu odůvodňují jeho vznik? Jak autoři odůvodňují obsah dokumentu? Jaký postoj mají k dokumentu zaujmout věřící?

Argumenty autorů dokumentu

Důvod, proč autoři předkládají zmíněný dokument, je prý reakce na ty ohlasy, které považovaly předchozí negativní odpověď Kongregace pro nauku víry z října 2021 na otázku po možnosti žehnat stejnopohlavním párům za málo jasnou. Jak autoři předchozí ne nyní vyjasňují? Autoři dokumentu na jednu stranu potvrzují, že toto ne platí, na druhou stranu ale tvrdí, že v určitých situacích lze uvažovat, že neplatí a platí ano.

O jaké situace jde? Kdy lze podle autorů dokumentu žehnat neregulérním párům? Autoři dokumentu říkají, že je to možné, pokud se k tomu použije zcela nový typ žehnání, který pro tento účel vytvořili. Čím se toto nové žehnání odlišuje od jiných? Odlišuje se od ostatních žehnání především tím, že je „ne-liturgické“, je „spontánní“, je „soukromé“. Ptáme-li se, jak se odlišuje podstatně od ostatních žehnání, musíme odpovědět, že nijak. Jak je tedy podle autorů dokumentu možné žehnat neregulérním párům? Zdá se, že autoři dokumentu takové žehnání ospravedlňují v podstatě tím, že je „utajené“. Autoři dokumentu dále tvrdí, že při takovémto žehnání se nežehná hříšný vztah tohoto páru, ale pouze tento pár. Podle autorů dokumentu při takovém žehnání páru nejde o žádné ocenění hříšného vztahu takového páru.

Co k tomu říci?

Pomineme-li fakt, že autoři dokumentu mají zvláštní pojetí toho, co znamená „vyjasnit situaci“, lze říci, že jak jejich úvaha o možnosti žehnat „tajně“, tak jejich úvaha o žehnání páru, a nikoliv vztahu tohoto páru, jsou úvahami chybnými.

Pokud jde o neregulérní páry, pak ty jsou definovány neregulérními vztahy. Každý vztah má přitom svůj cíl, jímž je tento vztah definován. Neregulérní vztahy jsou definovány tím, že jsou proti božímu řádu, nejde u nich o pouhou nedokonalost. Nelze uvažovat o tom, že by mohly být nějak zdokonaleny, že by mohly být zaměřeny na Boha. Proto nelze žádat o požehnání, jímž by měly tyto vztahy, jejichž cílem je v posledku odmítnutí Boha, „dozrávat a růst“. Není možné žádat po církvi modlitbu za připravenost k odmítání Boha, a to ani soukromě. Proto nelze žehnat neregulérním párům. Nelze oddělit snahu žehnat neregulérnímu páru od snahy žehnat neregulérnímu vztahu tohoto páru.

Žehnat je možné nejvýše jednotlivému člověku, který v takovém neregulérním vztahu setrvává. Cílem člověka je totiž Bůh. I když je člověk hříšný, je stále člověkem. Člověk jakožto člověk je zaměřen na Boha, a i když je hříšník, může žádat o požehnání. To ho připraví na přijetí milosti a také ke spolupráci s milostí, aby řádným životem dosáhl svého konečného cíle.

Vadnost úvahy o možnosti žehnat neregulérním párům lze ukázat i na tom, zamyslíme-li se nad tím, proč by měl neregulérní pár chtít požehnání? Druhý vatikánský koncil učí, že svátostiny (mezi něž požehnání patří) mimo jiné připravují člověka k přijetí hlavních účinků svátostí [srov. Sacrosanctum Concilium, 60]. Jaké svátosti a potažmo jakých jejich účinků by chtěl tento pár dosáhnout, že žádá jako pár o požehnání, jenž ho má na přijetí takové svátosti připravit? Svátosti manželství dosáhnout nemůže a jiné svátosti člověk nezískává jako pár. Jako další důvod žádosti páru o požehnání se tak nabízí snaha o naznačení určité legitimnosti vztahu tohoto páru. Takový důvod ale odmítá i samotný dokument.

Pokud jde o úvahu o „tajném“ žehnání, viděli jsme, že od snahy žehnat párům nelze oddělit vytváření dojmu legitimnosti vztahů těchto párů. Sám dokument tedy vytváří dojem legitimnosti vztahů neregulérních párů, když se je snaží dělat, byť přeneseně, legitimními předměty žehnání. Žádné opatření, které dokument navrhuje (např. zákaz, aby kněz měl při daném žehnání liturgický oděv, či požadavek, aby o takové požehnání bylo požádáno spontánně či soukromě), není s to předejít dokumentem již vytvořenému dojmu legitimnosti takových vztahů. Navržená „utajovací“ opatření dokumentu tak působí jen jako pokus o falšování pravdy.

Závěr

Pokud jde o možnost žehnat neregulérním párům, lze říci, že dokument nevychází z toho, čemu církev vždy věřila, nevychází z katolické nauky, a tedy dokument v tomto bodě nepředkládá katolickou nauku. I autoři dokumentu poznamenávají, že jde o inovativní příspěvek. Lze doufat, že prostí věřící – nezastanou-li se jich jejich pastýři – budou mít více zdravého rozumu a smyslu pro katolickou nauku než autoři zmíněného dokumentu, a nenechají se tímto dokumentem svést na scestí.