Ústav pro studium totalitních režimů vydal spoustu publikací, ale žádnou studii komunistické doktríny. Její analýzu, kritický rozbor její podstaty a jejích různých odnoží. (Možná mi něco zásadního uniklo, ale obávám se, že ne, že špendlíčkem by člověk pohledal.) Světlou výjimkou na tomto poli je: Martin Valenta: ...Kritická teorie Frankfurtské školy a její recepce...

Jestliže totiž zlo totality spočívá v její ideologii - nikoli ve špatnosti těch, kteří jí uvěřili a podle ní jednali - potom je třeba porozumět právě jí. Pokud chceme tomuto zlu do budoucna čelit, nestačí pouze sumarizovat její historicky nahodilé projevy (jak to dosud dělá ÚSTR). Když ne(po)rozumíme myšlenkovým příčinám těchto jevů, snadno se bez povšimnutí stanou látkou k příštím ideologickým výkladům. Neb jak správně říká Orwell, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost.

Dokázal by dnes někdo (kdo se to za minulého režimu neučil anebo sám soukromě nenastudoval a nepromyslel) vysvětlit, co to byl vědecký marx-leninský světový názor a nadto zdůvodnit, proč je to nauka zlá a nutně vede člověka a společnost do zkázy?

Pokud lidem (zvláště mladším) toto uniká, jak můžou rozpoznat, zdali se na ně nevalí něco podobného?

V čem na tom jsou lépe než lidé minulosti? V čem jsou na tom v porozumění tomu, co to byl/ je totalitní režim, vybaveni lépe, než lidé před sto lety? Tím, že viděli Hřebejkovy filmy a myslí si, že za komunistů nebyly k mání banány a za poslech Svobodné Evropy se zavíralo? Jistě, mnozí poučenější by přidali i historicky odpovídající fakta - pravdivé popisy jevů. Ale co je spojovalo? Co je uvedlo do života a po desetiletí udržovalo?

To je jakoby ukryto za oponou a sám ÚSTR jako by ji držel svěšenou. Zůstává skryto, že myšlenkový svět starých totalitářů je dnes mladý, svěží a opět při síle - a saje z toho samého ideologického prsu jako dávní vousáči.

K čemu paměť národa, když má dysfunkční rozum?