Spíše než po soudobých módních autorech se při volbě duchovní literatury snažím jít přímo ke zdrojům, ke staletími osvědčeným dílům. Tak jsem se svého času rozhodl, že se postupně čtenářsky vyrovnám s klíčovými spisy, které nám zde zanechaly svaté ženy, jímž se ve 20. století dostalo titulu Učitelka církve (bylo by jistě na zajímavou diskuzi, zda ženám titul Učitel(ka) církve přísluší oprávněně, když učitelská moc vychází ze svěcení, kterého se dostává jen mužům).
Zatímco Dějiny duše sv. Terezie z Lisieux* šly poněkud mimo mě a pochopení obliby této světice mi spíše znesnadnily, Dialog sv. Kateřiny Sienské** byl pěkná kláda a ani jsem ho nedočetl, tak Život nsv. Terezie z Ávily*** mě velmi zaujal (sv. Hildegarda tehdy ještě titul Učitelka církve neměla).
Po těch letech se z hlavy jednotlivé podrobnosti vytratily, o to výraznější zůstal jen jakýsi dojem a pocit, který vyprávění sv. Terezie ve mně zanechalo, a který se pokusím shrnout do následujících bodů:
1) Žádný hřích není malý
Terezie velmi často popisovaný sled událostí přerušuje takřka chvalozpěvem na Boží velikost, dobrotu, laskavost, všemohoucnost... a žalozpěvem na vlastní ubohost, bídnost a hříšnost. Pokaždé jsem čekal, kdy už nějaké ty své hříchy zmíní; strašně mě zajímalo, jak asi může světice hřešit - ne snad ze senzacechtivosti, ale abych se poučil, co všechno považuje za hřích, zatímco já to přehlížím.
2) Duchovní celebrity přirozeně přitahují v každé době
Znáte to - "Přednášku bude mít P. Halík!", "Na exercicie přijede otec Biju!"
Sotva Ávilou prošla nějaká význačná osobnost té doby (např. sv. Petr z Alkantary, sv. František Borgiáš), Terezie za ní pelášila městem, aby se poradila o svém duchovním životě.
Člověka to naučí shovívavosti.
3) Při hodnocení duchovních vůdců můžeme věřit i vlastnímu úsudku
Nejednou se mi stalo, že to co nějaký kněz tvrdil v kázání, nebo mi vykládal ve zpovědnici, jsem při nejlepší vůli nemohl pro sebe uznat za platné.
Sv. Terezie je v tom velmi diplomatická, ale mezi řádky jednoznačně zaznívá: "Zpovědník byl svatý člověk, ale to, co mi radil, se ukázalo jako úplné blbosti."
Četbu Života rozhodně doporučuji, stejně jako další knihy přibližující její osobnost a nauku:
David Peroutka - Pramen, Vojtěch Kohut - Slabikář vnitřní modlitby
Ávila, před klášterem Vtělení, archiv autora
*četl jsem ve starším vydání, nové vydání Terezie z Lisieux - Příběh jedné duše
Komentáře
Sv. Terezii říkala ze kdyby si měla vybrat mezi svatým a vzdělaným zpovědníkem tak by si vybrala vzdělaného.
Od sv. Terezii je fajn Kniha o zakládání.
S "1) Žádný hřích není malý" úplně nesouhlasím. Ten dost otravný všudypřítomný důraz na vlastní hříšnost a nehodnost (procházející všemi jejími spisy) na mě působí spíš jako literární póza nebo jako prefabrikovaný výsledek řeholní formace než jako něco kdovíjak vlastního sv. Terezii.
(Ta socha je podezřelá. Pokud vím, Terezie byla malá a kulatá.)
Sv. Terezku sochu máme u nás v kostele, kde jsou zpovědnice..občas si říkám, jak příhodné místo .. ?
(Dát někam do kostela sochu malé a kulaté sv. Terezie z Avily by byl takový hezky subtilní katolický trolling.)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.