Onemocněla mi dcerka a tak jsem v neděli zůstala doma. Pustila jsem si tedy mši z Proglasu. Kázání bylo ze začátku nic moc, ale nakonec mělo grády (aspoň podle mého vnímání). Ovšem v té první části zazněla věta:

Když se podíváme do médií, tak hned víme, kde je dobro a kde zlo.

Fakt?

To jako vážně?

Média už nějakou dobu moc nesleduji. Čistě pro zachování klidu své duše a soustředění svých sil na to, co je mou povinností teď a tady. Ale nějakou dobu jsem pracovala ve zpravodajské redakci. Sice malého, ne moc významného a tematicky vyhraněného média, ale přece. Když jsem tehdy seděla v kanclu za počítačem a připravovala večerní zprávy, měla jsem v úmyslu ukazovat lidem, co je dobro a co je zlo?

Myslím, že ne.

Měla jsem před sebou hromadu zpráv z dostupných zdrojů. (Otázka je, jak už si člověk a redakce vybírá ty zdroje, že. Ale nezabíhejme do takových podrobností.) První úkol bylo vybrat, co zařadím a co ne. Říká se tomu agenda setting. Média nastolují agendu. Určují, o čem se bude mluvit a o čem ne. Takže otázka zní: co je pro posluchače/čtenáře důležité? Co by měli vědět a proč? Takový redaktor by měl být taky schopný rozpoznat důležitost zpráv (podle jistých kritérií). Co vyhodnotí jako nejvíc důležité, zařadí na první místo. Další zprávy řadí nejen podle důležitosti, ale také jisté vyváženosti, aby dokázal udržet pozornost publika a tak podobně.

Musím říct, že v tomto momentu redaktorské práce je mnohdy dost těžké udržet profesionalitu. Když totiž pročítáte zprávy daného dne, samozřejmě vás něco osloví, něco nadzvedne, něco potěší… Ale to nikoho nezajímá. Nemělo by zajímat. Je-li novinář profesionál, neptá se, co připadá důležité jemu osobně, ale co je důležité pro posluchače, pro společnost, co má zaznít? (Nemůžu si nevzpomenout na vztah prezidenta Zemana a novinářů. Ať už si o jeho výrocích na adresu této skupiny lidí myslím cokoli, přijde mi jako hrubě neprofesionální, když samotní novináři do titulků například článku o projevu prezidenta hodí to, že se obouval do novinářů. No a? Koho to zajímá? Samozřejmě samotné novináře ano, ale… Píšou články pro sebe anebo pro lidi?)

Informace, kterou novinář podává, by měla být především pravdivá. Kde je dobro a kde je zlo? A jak zřetelně je to z informace poznat? To už není otázka pro novináře. Možná spíš pro čtenáře. A opravdu si nejsem ani trochu jistá, že by bylo tak snadné ji zodpovědět.

V roce 2010 beatifikovali ve Španělsku novináře Manuela Lozana Garrida. Strávil 28 let na invalidním vozíku. Když mu ochrnula pravá ruka, naučil se psát levou. Když mu ochrnula i levá, diktoval na magnetofon. Napsal 9 knih, množství článků, povídek a poezie – aspoň tak o tom informoval kdysi Vatikánský rozhlas. A také o tom, že tento muž obětoval své utrpení za novináře, pro které prý složil modlitbu a zvláštní desatero, v němž je taky napsáno: „Pracuj na chlebu čisté informace se solí stylu a to neustále. Podávej ji nakrájenou, ale nepřipravuj člověka o radost zakoušet, zvažovat a asimilovat.“

Tak blahoslavený Manueli, oroduj za nás!