Související obrázek

 

V jednom článku (https://vianney.signaly.cz/1712/trocha-nostalgie-aneb-kapr) byla vyslovena teze:

"některé věci není dobré chápat doslovně"

Reagoval jsem na ni otázkou:

Které věci z Písma je a které není třeba chápat doslovně? Kdyby se tak někdo zeptal, jaké rozlišovací kritérium byste mu dal?

Dál jsem se tím nezabýval a nezabýval bych se tím nadále, kdyby mi nenapsala @inspra, která se ptala na odpověď. Nechci ji oslyšet a proto tento článek. Snad by mohl být přínosný i pro ostatní, případně vyvolat i nějakou tu diskusi.

------------------------------------------------------------------------------------------

Buď kritérium objektivně existuje, nebo neexistuje. Pokud neexistuje, ocitáme se v tekutých píscích subjektivní libovolnosti. Potom je tolik kritérií, kolik je subjektů (těch, kteří individuálně čtou a vykládají Písmo). To je případ protestantismu, jehož principem - zvnějšku k Písmu vztaženým kritériem - je filosofická zásada sola scriptura. Toto kritérium se ale v Písmu nevyskytuje. Není s Písmem koherentní, je tudíž vnitřně rozporné.

Objektivní kritérium musí být s Písmem homogenní, tj. musí být stejné povahy s tím, co vykládá, musí být nadáno tou samou vlastností, jakou má zdrojový text: neomylností. Jedině takovéto kritérium je adekvátním výkladovým rámcem. Kdo jím ontologicky disponuje, není (sebezbožnější a sebeupřímně Boha hledající a vzývající) jedinec, ale Církev: její učitelský, vykladatelský instinkt, orgán založený a předávaný v nástupcích apoštolů s Petrem v čele: tzv. Učitelský úřad, Magisterium. Ono je v posledku tím, kdo říká, co se má vykládat doslovně a co obrazně, a jedině ono to může činit, protože je součástí celku, k němuž Písmo patří. (Nerozpojitelnou jednotu tvoří: tradice psaná, tradice nepsaná, učitelský úřad).

Jestliže v Písmu Kristus praví: Toto je moje tělo, myslí to buď doslovně, tedy v plném, neobrazném, absolutním smyslu: Toto už není chleba, toto už není víno, ale je to moje tělo a krev, jsem to živý já se svojí lidskou duší, tělem a božstvím. Anebo to myslí nějak jinak, obrazně: Jsem tím symbolicky duchovně přítomen mezi vámi ..ad lib. Podobně o založení církve na Petrovi. Mohli bychom v příkladech pokračovat dál.

Který z těch výkladů je správný? Ten doslovný, nebo nedoslovný? Kdo to rozhodne? Kdo rozhodne jaké kritérium má být zde a onde použito? Zcela jistě ten, jehož schopnost vykládat vyrůstá ze stejného zdroje jako samotný text. Ten, jenž byl schopen rozeznat, co vůbec tím zdrojovým (Bohem inspirovaným) textem je/ bylo (historicky vzato).

Odpověď na položenou otázku tudíž (v nejobecnější podobě) zní: Rozlišovacím kritériem je to, co učí Církev - una sancta catholica et apostolica. Ona sama je tím prvním (Bohem zjeveným - a bezrozporným) super-kritériem, které podle potřeby generuje-formuluje dílčí - v tomto případě speciální exegetická - kritéria.

24. 12. 2017

ilustrace: Francesco Podesti, Proclamation of the dogma (http://www.museivaticani.va/content/museivaticani/en/collezioni/musei/sala-dell-immacolata/francesco-podesti--proclamazione-del-dogma.html)