Proběhlo mi hlavou, když jsem po několika hodinách jízdy autem, šesti objížďkách a trojích semaforech řídících dopravu jedním pruhem uviděla za Třeboní ve světle reflektorů stáda krav za ohradníky u silnice. Pasou se vlastně krávy i v noci? Ryby i v noci berou, rybníků jsem po cestě míjela nespočet stejně jako božích muk a pamětních křížů u cesty. Z těch původních jsou některé zrenovované, ale staví se nějaká nová boží muka i dnes?

Moje cesta končila v klášteře, či spíše před klášterními vraty. Poté, co se otevřela, jsem jimi prošla s jasným cílem – být přítomna slavení mše svaté ve zdejším klášterním kostele a následně se přidat k poutníkům na cestu z Vyššího Brodu do Svatého Tomáše. https://www.signaly.cz/fotky/68137/1612827

Areál kláštera je upravený a příjemný, můžete se vydat i na prohlídku s průvodcem. Přišlo mi zvláštní, jak hodně je navštěvovaný zahraničními turisty, ale možná je to blízkostí hranice s Rakouskem a lipenské přehrady. Můžete se zúčastnit i tradiční mše svaté, kterou zde, k mému údivu, slaví každý den i několikrát. http://www.klastervyssibrod.cz/

No a jak to probíhalo? Před mší nás všechny přítomné v pokojném tichu kostela obcházeli mniši a nabízeli k zapůjčení kancionály a misálky. Mše svatá pro mě osobně byla mimořádně krásně realizovaná...sice v latině úplně všechno, takže jsem toho kromě modliteb, které znám, pochytila jen minimum, ale s doprovodem varhan a nádherným zpěvem...tenhle kostel teda má akustiku! Tak povznášející prožitek celé mše svaté, že mi tentokrát ani nebylo líto, že sama zpívat neumím a místo čtení si textu potichu jsem většinou jenom poslouchala. Po mši nás zase stejní mniši obcházeli a sbírali zapůjčené tiskoviny.

Jeden z nich, otec Justin, přišel ke mně a když viděl můj batoh, zeptal se odkud jsem. Prohodili jsme pár vět, byl velmi laskavý, nabídnul mi možnost účastnit se ještě některé z tichých mší svatých, které byly následně slaveny na bočních oltářích a zeptal se, jestli bych ještě něco potřebovala.

Ano, potřebovala jsem se vyzpovídat, měla jsem za sebou takové temnější období a tři měsíce bez zpovědi, ale neměla jsem sepsaný svůj papírek se „seznamem“, nebyla jsem podle sebe připravená. Zavedl mě do zpovědnice a na chvilku odešel. Místo zpytování svědomí mi hučelo v hlavě a napadlo mě jediné : „Je to tradiční, mnich, nemám raděj ještě rychlo odejít?“ „In nomine Patris,...“. Dobrý, kříž a amen jsem zvládla, tak teď dál....dala jsem dohromady asi pět hříchů a na otázku, jestli je to všechno, jsem odpověděla že všechno, co se mi vybavilo jako důležité a na co jsem si zrovna dokázala vzpomenout...řekl, ať vzbudím lítost i nad hříchy, na které jsem si nevzpomněla a pokračoval...celou jeho řečí se táhlo jako šňůrka slovo „milosrdenství“ opakované několikrát. Po udělení rozhřešení šel, přinesl a daroval mně brožurku a knihu, která by mi mohla podle jeho názoru nějak pomoci i v rozlišování hříchů.

Jelikož mám zlozvyk číst někdy knihy od konce, přečetla jsem si nejprve doslov od P. Štěpána Smolena v http://hesperion.cz/fulton-sheen-sedmero-hlavnich-hrichu-pripravujeme/ , kde mě zaujalo, co píše o autorovi knihy: je „...mužem, který sice pláče s plačícími a raduje se s radujícími, ale odmítá bloudit s bloudícími. Nechce nevěřící uchlácholit, ale přivést k víře. Nechce vlažným poskytnout psychospirituální pohlazení, ale bratrské proplesknutí, které kulhavé katolíky povzbudí k běhu směrem k nebi“.

Nakonec mi převor otec Justin ještě zapnul osvětlení u sochy Panny Marie Fatimské v kostele a povídal o ní i o Ní.

Jak krásná je Panna Maria! Jak vděčná jsem za tolik dobrých lidí, které mám kolem sebe, které jsem měla možnost poznat tady na Signálech i jinde, se kterými jsem ty dva dny putovala a kteří věnovali svůj čas, síly a prostředky k zrealizování pouti!

Šlo nás něco přes dvacet, v čele s Pánem Ježíšem na kříži a s prapory se symboly Vatikánu a České země. Poslouchali jsme katecheze otce Jakuba. Bylo jich více pro mě zajímavých, krátce zmíním jen část jedné z nich. Zeptal se nás, co dělala tehdejší církev v době, kdy se dozvěděla o tom, že byl svatý Petr Herodem uvržen do vězení a spoután okovy (ad. Sk 12)... Modlila se za něj. Modlila se za hlavu své Církve, proto i my bychom se za hlavu své Církve měli modlit...My se modlili několikrát růženec na různé úmysly, zpívali, slavili mše svaté, spali pod stany a koupali se v rybníce s krásně načervenalou vodou od rašeliny. Znovu jsem se potkala s několika známými z minula, s jinými lidmi jsem se seznámila, poprvé se modlila kompletář částečně latinsky, mluvila do mikrofonu a nesla prapor.

Píchla mě včela do brady, ovád do kotníku, spálila jsem se jen lehce za krkem. Domů jsem přijela obrovsky unavená, ale šťastná a naplněná velkou radostí, přivezla jsem si kromě knihy a brožurky od otce Justina i pár broučků pod tričkem. Příště si na Šumavu vezmu repelent.