Proběhlo mi hlavou, když jsem po několika hodinách jízdy autem, šesti objížďkách a trojích semaforech řídících dopravu jedním pruhem uviděla za Třeboní ve světle reflektorů stáda krav za ohradníky u silnice. Pasou se vlastně krávy i v noci? Ryby i v noci berou, rybníků jsem po cestě míjela nespočet stejně jako božích muk a pamětních křížů u cesty. Z těch původních jsou některé zrenovované, ale staví se nějaká nová boží muka i dnes?
Moje cesta končila v klášteře, či spíše před klášterními vraty. Poté, co se otevřela, jsem jimi prošla s jasným cílem – být přítomna slavení mše svaté ve zdejším klášterním kostele a následně se přidat k poutníkům na cestu z Vyššího Brodu do Svatého Tomáše. https://www.signaly.cz/fotky/68137/1612827
Areál kláštera je upravený a příjemný, můžete se vydat i na prohlídku s průvodcem. Přišlo mi zvláštní, jak hodně je navštěvovaný zahraničními turisty, ale možná je to blízkostí hranice s Rakouskem a lipenské přehrady. Můžete se zúčastnit i tradiční mše svaté, kterou zde, k mému údivu, slaví každý den i několikrát. http://www.klastervyssibrod.cz/
No a jak to probíhalo? Před mší nás všechny přítomné v pokojném tichu kostela obcházeli mniši a nabízeli k zapůjčení kancionály a misálky. Mše svatá pro mě osobně byla mimořádně krásně realizovaná...sice v latině úplně všechno, takže jsem toho kromě modliteb, které znám, pochytila jen minimum, ale s doprovodem varhan a nádherným zpěvem...tenhle kostel teda má akustiku! Tak povznášející prožitek celé mše svaté, že mi tentokrát ani nebylo líto, že sama zpívat neumím a místo čtení si textu potichu jsem většinou jenom poslouchala. Po mši nás zase stejní mniši obcházeli a sbírali zapůjčené tiskoviny.
Jeden z nich, otec Justin, přišel ke mně a když viděl můj batoh, zeptal se odkud jsem. Prohodili jsme pár vět, byl velmi laskavý, nabídnul mi možnost účastnit se ještě některé z tichých mší svatých, které byly následně slaveny na bočních oltářích a zeptal se, jestli bych ještě něco potřebovala.
Ano, potřebovala jsem se vyzpovídat, měla jsem za sebou takové temnější období a tři měsíce bez zpovědi, ale neměla jsem sepsaný svůj papírek se „seznamem“, nebyla jsem podle sebe připravená. Zavedl mě do zpovědnice a na chvilku odešel. Místo zpytování svědomí mi hučelo v hlavě a napadlo mě jediné : „Je to tradiční, mnich, nemám raděj ještě rychlo odejít?“ „In nomine Patris,...“. Dobrý, kříž a amen jsem zvládla, tak teď dál....dala jsem dohromady asi pět hříchů a na otázku, jestli je to všechno, jsem odpověděla že všechno, co se mi vybavilo jako důležité a na co jsem si zrovna dokázala vzpomenout...řekl, ať vzbudím lítost i nad hříchy, na které jsem si nevzpomněla a pokračoval...celou jeho řečí se táhlo jako šňůrka slovo „milosrdenství“ opakované několikrát. Po udělení rozhřešení šel, přinesl a daroval mně brožurku a knihu, která by mi mohla podle jeho názoru nějak pomoci i v rozlišování hříchů.
Jelikož mám zlozvyk číst někdy knihy od konce, přečetla jsem si nejprve doslov od P. Štěpána Smolena v http://hesperion.cz/fulton-sheen-sedmero-hlavnich-hrichu-pripravujeme/ , kde mě zaujalo, co píše o autorovi knihy: je „...mužem, který sice pláče s plačícími a raduje se s radujícími, ale odmítá bloudit s bloudícími. Nechce nevěřící uchlácholit, ale přivést k víře. Nechce vlažným poskytnout psychospirituální pohlazení, ale bratrské proplesknutí, které kulhavé katolíky povzbudí k běhu směrem k nebi“.
Nakonec mi převor otec Justin ještě zapnul osvětlení u sochy Panny Marie Fatimské v kostele a povídal o ní i o Ní.
Jak krásná je Panna Maria! Jak vděčná jsem za tolik dobrých lidí, které mám kolem sebe, které jsem měla možnost poznat tady na Signálech i jinde, se kterými jsem ty dva dny putovala a kteří věnovali svůj čas, síly a prostředky k zrealizování pouti!
Šlo nás něco přes dvacet, v čele s Pánem Ježíšem na kříži a s prapory se symboly Vatikánu a České země. Poslouchali jsme katecheze otce Jakuba. Bylo jich více pro mě zajímavých, krátce zmíním jen část jedné z nich. Zeptal se nás, co dělala tehdejší církev v době, kdy se dozvěděla o tom, že byl svatý Petr Herodem uvržen do vězení a spoután okovy (ad. Sk 12)... Modlila se za něj. Modlila se za hlavu své Církve, proto i my bychom se za hlavu své Církve měli modlit...My se modlili několikrát růženec na různé úmysly, zpívali, slavili mše svaté, spali pod stany a koupali se v rybníce s krásně načervenalou vodou od rašeliny. Znovu jsem se potkala s několika známými z minula, s jinými lidmi jsem se seznámila, poprvé se modlila kompletář částečně latinsky, mluvila do mikrofonu a nesla prapor.
Píchla mě včela do brady, ovád do kotníku, spálila jsem se jen lehce za krkem. Domů jsem přijela obrovsky unavená, ale šťastná a naplněná velkou radostí, přivezla jsem si kromě knihy a brožurky od otce Justina i pár broučků pod tričkem. Příště si na Šumavu vezmu repelent.
Komentáře
Hmm. Já obvykle, pokud zrovna neočekávám to nejhorší, neočekávám vůbec nic. Možná proto jsem tak vděčná, když mě něco výrazněj pozitivně zasáhne nebo je někdo ochotný se mnou mluvit o tom, co mě zajímá a nechá na mně si to přebrat.
Dromedar: co by na vlajkach melo byt? Trochu negativisticky komentar. Ja mam zkusenosti zase opacne, no.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.