Myslím, že to byla Betty MacDonaldová a že to bylo ve Vejci a jí, kdo vyslovil ten pravdivý postřeh, že muž (demonstrováno na tom jejím) uzavírá přátelství úplně jinak, než žena (demonstrování na ní samé). Zatímco ženě stačí jeden odlišný názor, jedno odlišné hodnocení nějaké skutečnosti, aby přátelství neuzavřela, mužovi stačí jeden společný názor, pohled, zájem, koníček, jako k uzavření přátelství dostatečný důvod.

Z toho plyne i častý ženský dotaz (a jako psycholog-amatér musím Betty MacDonaldovou opravit v tom, že to není záležitostí pohlaví, ale maskulinního či feminního typu osobnosti, které se sice častěji s pohlavím shodují, ale statisticky významě se i liší): Jak se můžeš přátelit s tím Frantou? Vždyť on ... (doplň dle své zkušenosti reálné i signální)!

Přestože je to otázka zpravidla řečnická (na kterou prý slušně vychovaný člověk zásadně neodpovídá), odpověď je nasnadě: Franta je rovněž (jako já) rybář, baví ho střílet veverky, opravuje veteránské motocykly, vaří doma pivo či cokoli z nepřeberné palety lidských zájmů, hodnot, preferencí.

Aby nevznikla mýlka, výše uvedené se naprosto netýká partnerských vztahů. Jde prostě o přátelství jednoho člověka jakožto člověka k druhému člověku jakožto člověku.

Kdybych byl Bůh liberálů, přijímal bych (jak nám liberálové často zdůrazňují) každého člověka stejně, takového jaký je. Bůh nejsem, proto přijímám takové, jací jsou, jen své přátele. Ty, s kterými jsem vzájemně nalezl nějaký společný zájem, hodnotu, starost. S těmi se přátelím a jsou mi zcela směšné otázky "Jak se můžeš přátelit s tím Frantou? Vždyť on ...!"

Napadá mě, že takovým společným zájmem či hodnotou může být i prostá skutečnost, že já bych mu (Frantovi) nikdy takovou řečnickou otázku nepoložil a on by takovou otázku nikdy nepoložil mně. Přátelím se přirozeně s lidmi, kteří necenzurují mé přátele, jinými slovy nepovažují relaci "být přítelem (případně nepřítelem)" za tranzitivní.

Nejsem Bůh. Nepřijímám každého takového, jaký je. Někteří mě i takoví, jací jsou, pěkně serou. Ale své přátele takové, jací jsou, přijímám.

A medvídek Tomáš je můj přítel.

 

PS: Kdo by si byl náhodou nevšiml, nebo byl méně chápavý, tak tento článek je o mně, o nikom jiném.