„Pokud je tato kritika pravdivá, musím se pokusit změnit. Pokud je nepravdivá, nesejde na ní.“

                                                                                       Sokrates

Problém Jiku

    Jiku je problém. Nejen pro některé uživatele, kterým vadí jeho vystupování v diskuzích – je problém i pro realizační tým, který se tím musí zabývat (nebo si zcela špatně překládám některé náznaky teamu poslední doby?). Jenže jak to vyřešit? Smazat jej bez upozornění je nevkusné, to se prostě nedělá. Pustit se s ním do pře veřejně nebo ve vzkazech? Vždyť se zdá, že takové věci přímo miluje. A jak by z toho team mohl vyjít?

   Když Jiku napíše něco, s čím souhlasím – nejraději bych ho objal za to, jak vystihl podstatu sporu, který se otočí často na stranu, kterou zastávám. Když napíše něco, s čím nesouhlasím, jen nerad se s ním pouštím do sporu a mezi signálníky jistě dojdu pochopení proč to tak mám. Zdá se, že všechno otočí. A když už vím, že mu došly argumenty, přijde s nějakou kličkou překrytou cizími výrazy. A ve mně se ozývá: slabší důvody činí silnějšími!

 

Šachová zahájení

 

   Je to jako s šachovým zahájením. Pokud je můj soupeř opravdu umí – hraje závodně šachy od mala – mám jako amatér jen malou šanci projít úvodní fází hry tak, abych z ní nevyšel v horší pozici. A jen málo záleží na tom, jestli mi to pálí. Některé postupy je prostě potřeba se naučit nazpaměť (a zároveň jim rozumět). A tak si někdy říkám: mám víc pravdy, jsem chytřejší. Jenže Jiku má téměř šedesát a něco už si zažil (nejen Christnet by nejspíš mohl vyprávět). Má nástroje, které já nemám, a je časově velmi náročné si ověřovat způsob, jak je využil a i to, nakolik je opravdu ovládá (klasická filosofie). Tohle prostě umí, a pokud nečiní slabší důvody silnější, jistě by to dovedl. Jako sofisté – ti, kteří bohatli na výuce mladíků v tom, jak vyhrát i nemorální spor dovedným překrucováním argumentů.

 

Sofisté a Aristofanes

 

   Autor divadelních her Aristofanes neměl sofisty rád. Za jednoho z nich ve své hře Oblaka označil i Sókrata (dokonce za hlavního). Pokud to chápu správně, ani se neví proč, když Sokrates rozhodně sofista nebyl. Neznal ho a dal na první dojem zdánlivé podobnosti v jednání? Někomu se Sokrates zajídal a u Aristofana si to zaplatil? Sokrates každopádně do vnímání Athéňanů vstoupil jako záporná postava. Později se ti dva seznámili a zdá se, že se z nich stali přátelé. Jenže na základě podobného obvinění je nakonec Sokrates odsouzen k smrti. Hrálo v odsouzení nějakou roli to, jak byl vnímán na základě Oblak? Byl odsouzen velkým počtem lidí z poroty…

 

(no a alweryon)

   Ještě než jsem si k psaní sedl, bylo mi jasné, že i tento můj článek bude hlavně o mně. Bohužel.

   K Jikuovi mám velmi komplikovaný vztah. Máme (zdá se mi) podobné názory na Církev a v některých věcech podobné “kulturní zázemí“. Ne však nějak výrazně větší, než s některými dalšími signálníky. V některých věcech mě posunul. Ale… Jednou jsem kvůli jeho komentářům na několik měsíců přestal chodit na signály, abych se nemusel rozčilovat a kazit si “katolickou karmu“ hněvem. Jindy se mi zdá, že pokračuje ve sporu i  tehdy, kdy to druhou stranu bolí. Pak na své zdi napíše milý status o práci na zahradě a utře ty své známé, kteří mu dali lajk. Jeho sebedůvěra se kterou se snaží druhým otvírat oči, aniž by k tomu měl  oficiální pověření Církve…tohle v mých očích dělají jen egomaniaci.. nebo moudří.

Nechci  naznačovat, že Jiku je hotový Sokrates nebo sofista. A myslím, že není ani jedno, ale k něčemu se blíží víc. Já zatím nevím a každý ze signálníků, kteří se s ním dostanou do sporu, si to bude muset nakonec rozhodnout sám. Učit se od něj? Brát jej jako zajímavou výstřednost? Ostrakizovat ho?

Signaly.cz jsou webem pro mladé křesťany, který ale není omezen věkem. Vždy se tu budou vyskytovat lidé, kteří budou starší, vzdělanější a vyargumentovanější než většina uživatelů a budou je přetahovat na své vidění Církve. Můžou to být proroci, mudrci, blázni i lháři. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby to byl někdo z pověřených, který by měl přirozenou autoritu a SPOUSTU času. Což je jen bláhový sen. Je to ale přirozené. Diskuzí se totiž základní pravdy o světě nezískávají. Ty se člověk učí od někoho. Jiku není (zatím?) můj Sokrates, ale i kdyby se jím nikdy nestal - já vím, že nechci být jeho Aristofanes.