Pro většinu to nebude nová zpráva, ale já ji ještě pořád zpracovávám. Myslím, že jsem to nikde takhle nečetl, že mi to nějak doteklo, ale kdo ví - možná jsem to četl v minulosti a někde hluboko v hlavě se mi ta myšlenka uhnízdila a čekala, až ji objevím. Momentálně mám za nějvětší ďáblovu lež tvrzení, že člověk je pánem nad čímkoliv. Pánem nad situací, pánem nad životem druhých, pánem nad svým životem, pánem nad svým majetkem, prostě pánem.

"a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:" (Lk 4:6)

  Možná by se dalo říct, že ďábel prostě hraje na naši pýchu. A protože se mi to mele v hlavě už dva měsíce, spolu s dalšími otázkami jako třeba "v čem jsou křesťané lepší" (pokud vám ji nikdo ještě do tváře neplivnul, považujte se za šťastné) a taky tady máme Vánoce, kdy jsem se v adventu modlil růženec, vypadla mi z toho jediná možná "obrana" - a tím je pokorné (Mariánské)

"Fiat mihi secundum verbum Tuum" - ať se mi stane, podle Tvého slova.

  Pokorně přijmout fakt, že nejsem pánem situace, nejsem pánem svého života a že vše, co mám je mi svěřené. A tak si dál přemýšlím a přitom si broukám spolčovou písničku:

"Já nemohu říct, že bys mi někdy něco vzal. To co Ti chci dát je vlastně Tvé."

Ale třeba znáte ještě větší lež a to by mě zajímalo..