Ora et collabora

Nevím o tom, že by se tím takto někdo někde zabýval...

KHS - koncilní humanistická sekta

(ontologická úvaha)

Začněme základní otázkou: existuje to?

Evidentně to nějak existuje. Jinak bychom se na to nemohli ptát. Tedy aby bylo jasno: existuje to minimálně jako něco myšleného. Jako něco, co v mnohých lidech vyvolává všelijaké silné pocity. Že tedy KHS existuje intramentálně jako pomyslné jsoucno, o tom není pochyb. O pomyslných jsoucnech jsme mluvili ve filojeslích, takže předpokládám, že je jasné, co to je.

Existuje to i nějak jinak, nějak "víc"? Tzn.: existuje to extramentálně, mimo lidskou mysl?

Zde musíme položit druhou základní otázku: Co to je?, čímž se ptáme na obsah pojmu (ten existuje): co se myslí KHS?

Co se tím myslí, se v různých myslích navzájem různí. Pokusím se vyjádřit, co tím myslí krajní pozice, kterou bych nazval ultra-realistickou či substancialistickou (zkráceně ultra-s):

Podle ní se jedná o společnost (sektu), která obsadila církevní úřady KC (Katolické církve), změnila její nauku, liturgickou a pastorační praxi, a to způsobem a směrem, který je v rozporu se samotnými základy toho, co dělá KC KC.

Je to něco jako vetřelec, který využívá tělo svého hostitele k vlastní existenci. Hostitel tak přestává být "pánem ve svém domě". Pod povrchem církevní struktury se jím stal vetřelec (KHS). Je to zdánlivě hostitel (KC), kdo je subjektem svých činů, ale ve skutečnosti je jím někdo jiný: vetřelec alias KHS.

Pomiňme, že se pro běžné ale i odborné chápání jedná o něco velmi neobvyklého, o jakousi jen nemnohými odhalenou konspiraci a ptejme se: Jak se na to přišlo? Odkud lze poznat, že existuje takovéto svébytné jsoucno (společnost - sekta)?

Podle staré scholastické zásady z činnosti usuzujeme na bytnost, jinak řečeno, co věc (jsoucno) je, poznáváme z toho, jak se projevuje. Lidově je to známé jako: kejhá to jako husa, pohybuje se to jako husa, vypadá to jako husa, je to husa. Stručně vyjádřeno, ten kdo tvrdí existenci KHS ve výše uvedeném ulra-s smyslu, vychází z nějakých fenoménů, znaků - a z nich usuzuje na bytnost, esenci, tedy na to, co věc je.

Ptejme se dál: Existují ty znaky reálně (extramentálně)? Zde by byla na místě nějaká výčetka těch znaků. Shrňme ji obecně jako protistojnosti k tomu, co KC v minulosti učila. Konkrétněji třeba KC odsouzený modernismus a protestantismus. Znaky obojího se v různých podobách a na různých místech vyskytují, v době po DVK existují. Ale jak? Jaká je jejich ontologická povaha? Krátce poodstupme.

Existují vlastnosti, které vyjadřují esenci (bytnost) jsoucna. Tak v případě člověka existuje zrak, sluch, schopnost myslet, schopnost svobodně se rozhodovat atd. Tyto vlastnosti patří člověku jakožto člověku. Jsou jeho bytostnými akcidenty (jsou to ony znaky, z nichž usuzujeme na esenci - co věc je).

Vedle toho ale nějak existuje (zůstaňme u člověka) slepota, hluchota, neschopnost myslet. Tyto negativní "vlastnosti" oproti předchozím akcidentům nevyjadřují esenci člověka, nevyjadřují to, co je člověk. Jsou to privace, tj. nedostatky toho, co by mělo být (co by mělo být = co náleží dané přirozenosti, např. u člověka schopnost vidět). Nepatří mu jako substanci, nejsou akcidenty substance člověk.

Nemůžeme ale rozumě tvrdit, že člověk je hluchý a slepý proto, že v něm přebývá něco bytostně hluchého a slepého. To bychom slepotu a hluchotu hypostazovali, vytvořili bychom tím jakousi kvazi substanci, jejímiž znaky by byla slepota a hluchota. Realistická pozice říká, že slepý a hluchý je člověk proto, že nevidí a neslyší (schází mu ta a ona schopnost).

Pozn.: Tomisté rozlišují pomyslná jsoucna bez základu v realitě a pomyslná jsoucna se základem v realitě. To jsou i privace.

Otázka nyní zní: Existují ony znaky, z nichž se vyvozuje existence KHS, jako akcidenty, anebo jako privace? Zde musíme rozlišovat. V řádu jevů se jedná o akcidenty. My zde ale uvažujeme o Církvi, Těle Kristovu, kterým je viditelné společenství Církve. To nemůže vykazovat tyto znaky jako své (Těla Kristova či Nevěsty či Opory a Sloupu Pravdy) akcidenty, ale pouze jako privace (chyby v myšlení a (ne)jednání konkrétních jedinců, kteří jako údy toto Tělo tvoří). Anebo jinak: Nemůže je mít jako akcidenty, ale může je mít jako privace (podobně jako člověk může mít privace slepoty a hluchoty - aniž by to byla vlastnost jeho substance).

Odtud, jak se domnívám, realistická kritika, která hledí na tutéž reálnou skutečnost jako stoupenci ultra-s, ale ontologicky ji vyhodnocuje jinak, než to činí ultra-s pozice:

KHS reálně existuje jako množství různých znaků - privací. Ty se v ultra-s pojetí (představě či abstrakci) zpodstatňují (hypostazují) do svébytného jsoucna. To tímto způsobem existuje nikoli jako reálné, ale pouze jako pomyslné jsoucno. Sice se základem v realitě, ale bez svébytnosti v ní.

Stručně řečeno: KHS je hypostazovaný soubor privací.

Tato úvaha není nějakým abstraktním myšlenkovým cvičením, ale nabízí něco jako základ k diskusi. Za prvé má za úmysl odbourat těžkosti, které mají ti, kteří (přestože jinak racionalitu nadřazují emotivitě) spíše emotivně než racionálně odvrhují pojem KHS jako něco krajně urážlivého a tím radikálně vylučují sebe či druhou stranu z diskuse. Realita je ale realitou bez ohledu na to, co si o ní myslíme. Nezmizí, když před ní zavřeme dveře. Ty jsem se snažil otevřít. Tím se, za druhé, otevírá možnost diskuse: sporu o to, zdali to, co se myslí KHS je pomyslné, anebo reálné jsoucno.

O znacích, z nichž na ně usuzujeme, může a jistě by i měla být samostatná debata. Předmětem úvahy ale nebyly tyto znaky, jejich výčetka, ale jejich existenciální statut - zdali jsou akcidenty anebo privacemi (anebo kýho čerta jsou). Co tím myslím, je snad jasné z textu.

ilustrační foto: http://www.abicko.cz/clanek/precti-si-zabava/14894/fantasticky-objev-skutecny-vetrelec-ze-13-stoleti.html