„Náš svět je bezpochyby ztracen, a právě to je důvod Vánoc. V této nejdelší noci roku zrodila se naděje, protože zbývalo už jen zoufalství.“

                                 De Rougemont, Z listů o atomové pumě

 

Velmi ovlivněn Lewisem a Chestertnem, považuji vtělení1 za téměř stejně důležité jako Velikonoční události. A zejména právě C.S. Lewis ovlivnil to, jak Vánoce prožívám.

 Stejně jako vzkříšení, je i tato událost skryta nocí – a právě to velmi jitří mou obrazotvornost.

V noci se dějí věci, které je potřeba provést skrytě. Právě v tuto dobu se prováděly výsadky do Protektorátu, tajné operace, převraty – a lidé se ráno probouzeli do nové situace, kterou často již mohli změnit jen velmi těžko.

Často si tak představuji právě narození Krista. Celé tisíciletí Bůh připravuje Izrael na Jeho příchod – skrze proroky. Lid je veden, očišťován přes ostatky – maličkou věrnou část. To je tak častý motiv Starého Zákona, že jej nelze minout – čočka se zaostřuje až do onoho dne, kdy se předpovězené uskutečnilo (a jak pohané tušili ve svých mýtech2 ). Bylo to možné v jinou noc? V jinou dobu? Přemýšlím nad tím jen velmi omezeně – ale Izrael byl v područí Říma a právě tato civilizace pak umožnila rychlé šíření dobré zvěsti. Který mudrc by to vymyslel? Mohlo se to stát dříve nebo později? Nebo tohle byla ta tmavá, hluboká, jediná noc, kdy to bylo možné tak, aby Zlo nepostřehlo a nemohlo okamžitě zabít, zničit? A i v této skulině – takové drama. Útěk Svaté Rodiny před smrtí a…Neviňátka. Na některých Rupnikových mozaikách je dítě-Ježíš zabaleno v pruhy plátna; v takové, ve kterých jej po umučení pohřbí. Vyšlo by celá tato tajná operace,  nebýt Panny Marie a sv. Josefa?

Díky C.S Lewisovi3 je pro mě těžko o Vánocích nemyslet na výsadek do obsazeného území. V seriálu České století říká velitel o Gabčíkovi s Kubišem: „Ti kluci ví, že dopadnou rozkročmo na plot“

Tohle budu v noci ze 24. na 25. 12. oslavovat já. Svého Krále, který nás v tom nenechal.

 

 

1 Dovolte mi malou poznámku – je mi opravdu líto, že se v díle C.S. Lewise téměř nedočteme o Panně Marii. Vím, že svým dílem se snažil popisovat jádro, které uznávají všichni křesťané. Ale často si představuji, jak by si s tím poradil např. v Narnii. Škoda, že se tam nepíše o matce Aslana. V článku o Vánocích se tomu ale nelze vyhnout. Jak píše Chesterton: „ Kdyby svět hledal tak zvanou nespornou podobu křesťanství, zvolil by patrně vánoce. Ty však jsou zřejmě spojeny s podobou, jež se pokládá za spornou (nikdy na žádném stupni svých názorů jsem si nedovedl představiti proč); s úctou prokazovanou Požehnané Panně. Když jsem byl malý, činila horlivější puritánská generace námitku proti soše na farním kostele, znázorňující Pannu s dítětem. Po mnohých sporech spokojili se tím, že soše bylo odňato dítě. Člověk by si myslil, že to bylo ještě horším zbožňováním Marie, když matka byla považována za méně nebezpečnou, byla-li zbavena své zbraně. Ale praktická nesnáz při tom se vyskytující je také parabolou. Sochu matky nemůžete odstraniti od sochy novorozeněte.“ (G.K. Chesterton;Nesmrtelný člověk)

 

 2  https://alweryon.signaly.cz/1505/uryvek-zeitgeist-a-lewis

 

3„Území obsazené nepřítelem – to je tento svět. Křesťanství je příběhem o výsadku spravedlivého krále, dalo by se říci krále v přestrojení, který vyzývá k účasti na velké sabotážní kampani. Když jdete do kostela, ve skutečnosti nasloucháte tajnému rozhlasovému vysílání svých přátel: proto se nepřítel tolik snaží, aby vám v tom zabránil….“(C.S. Lewis; K jádru křesťanství) Podobné téma C.S. Lewis rozvíjí např. ve Vesmírné trilogii.