Kdysi kdesi žil jeden mladý člověk a přemýšlel o svém vztahu k Bohu. I vyhledal jednoho poustevníka a zeptal se ho: 
 "Abba, v Písmu máme v jednom žalmu větu 'Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše, Bože, po tobě.' Jak je to s tou touhou po Bohu?" 
 "Pojď, něco ti ukážu." odvětil poustevník. Vzal onoho člověka k jezírku v lese. Tam ho z ničeho nic chytil za límec a strčil mu hlavu pod vodu. Chvíli ho tam přidržel, mladík si myslel, že ho chce poustevník snad zabít. Ale ten ho najednou, už tak trochu 'vláčného' vytáhl. Když se onen člověk probral, zeptal se: 
 "Abba, prosím tě, co blbneš?"
 A poustevník odpověděl: 
 "Vzpomeň si, jak jsi byl pod tou vodou a snažil ses alespoň na chvíli dostat se nad ní a nadechnout se. K tomuhle je možné přirovnat touhu po Bohu."