S Jidášem je to složák.

Jak to s ním vlastně bylo, jaká byla jeho motivace, to se dozvíme až při posledním soudu. Ale jsou legitimní naše spekulace.

 

Nejprimitivnější je jeho láska k penězům, kvůli kterým byl ochoten k té největší hanebnosti - vydal svého dobrodince a mistra na smrt pro mrzký mamon. Tuhle interpretaci sdílel nedávno i papež František.

Tuhle interpretaci nepovažuji za správnou. Je to moc jednoduché, psychologicky nepravděpodobné.

 

Miloval Jidáš peníze? Byl mezi apoštoly a vůbec v družině, která táhla s Ježíšem něčím jako ministr financí. Domnívám se, že Jidáš to s penězi prostě uměl. Měl rád práci s penězi. Jako má rád každý to, co umí, v čem je (o mnoho) lepší, než ostatní. Nadšenec, fanda.

 

Za koho Jidáš považoval Ježíše? Bral vážně jeho božský původ? Jako inteligentní člověk nemohl nebrat. Zažil jeho zázraky. Ano, byl to pro něj Mistr a Pán, klidně i Boží syn.

 

Pochopil Ježíšovu spasitelskou misi? Samozřejmě, že ne. Nikdo z apoštolů to nepochopil. Nikdo z nich, dokud se to nestalo,  si nepřipouštěl, že by šel do Jeruzaléma proto, aby se tam nechal zabít, zabít jako vyvrcholení svého působení. Takže ani Jidáš si něco takového nepřipouštěl. 

 

V čem se tedy Jidáš lišil od ostatních? V tom, že to uměl s penězi.

 

Stejně jako ostatní věděl, jak se Ježíš umí elegantně vypořádat s těmi, kteří jej chtějí zabít. (Lk4, 29-30). A vymyslel plán. Plán jak napálit velekněze a farizeje. Prodám jim Ježíše, shrábnu příspěvek do fondu, on pak projde mezi nimi a frnk. Ježíš bude volný (jako kolikrát už), třicet stříbrných bude našich a velekněží utřou nosy. Víme snad něco, proč tohle nebyl CHYTRÝ plán? Víme něco, co mohl Jidáš vědět, když ho osnoval?

 

Jenže to nevyšlo. Ježíš se zachoval pro inteligentního apoštola zcela nepředvídaně. Nechal se odsoudit a zabít. A to bylo fiasko. Takové fiasko, že si Jidáš zoufal.

 

Pokud je Jidáš v pekle (což je docela pravděpodobné), není tam proto, že si to vymyslel. Není tam proto, že to realizoval. Je tam proto, že když to nevyšlo, tak si zoufal.

 

Poučení?

 

Nic není tak úplně jasné. Posuzovat můžeme činy, ale ne jejich motivace. To fakt může jedině Bůh (jakkoli mě tahle nadužívaná fráze štve).  Nikdy nikoho nezatracujme kvůli jeho domnělým motivacím. A když něco zvoráme, když se něco zvrtne, tak si jen proboha nezoufejme!