@LidiLidi se ve svém článku https://lidilidi.signaly.cz/1911/zazit-totalitu zamýšlí nad otázkou: "Jak je možné, že tolik lidí s tím nesouhlasilo a přesto se to dělo a tak dlouho to fungovalo?" Byla mi podnětem k následujícímu zamyšlení.
Když dnes někteří říkáme, že se nacházíme v měkké totalitě nebo nám totalita (v nějakém smyslu dokonce horší té předchozí) hrozí, vzedme se odpor, výsměch, bagatelizace. 'Jákapak totalita? Já nic takového nepociťuji, necítím se omezován, mohu si se svým životem svobodně nakládat, kdepak totalita!?'
Chtěl bych říci všem, kteří minulý režim nezažili, ale i mnohým těm, kteří zažili, ale zapomněli: V minulém režimu, "za komunismu", si málokdo myslel, že žije v totalitě. Vím to ze svého širokého okolí bezprostředně a dále zprostředkovaně.
Lidé sice byli různou měrou nespokojení, ale málokdo byl přesvědčen, že žije v totalitním režimu. Proč? Protože to přímo nepociťoval.
Zeptejte se těch, kteří zažili husákovský "rohlíkový socialismus" (vyznačující se dostatkem levných věcí každodenní spotřeby a svého druhu blahobytem). Běžných lidí. Ať se rozpomenou a upřímně odpoví, zdali si mysleli, že žijí v totalitě.
Zeptejte se těch tehdy "vyvolených" (kteří nemuseli každé ráno "ke strojům"), těch co podepisovali antichartu, zdali si mysleli, že žijí v totalitě.
Zeptejte se těch, kteří si stavěli rodinné domy a chaty a pěstovali své zahrádky, chodili do hospod, kaváren, do divadel, na koncerty, do kin a na diskotéky...
I oni si přišli svobodní. A tam, kde ta svoboda přicházela zkrátka, tam více či méně uznávali, že vymoženosti a hodnoty socialismu tak nějak převažují kapitalistickou sibérii.
Oprašme zde jedno staré mocné heslo té doby: "BOJ ZA MÍR". Kdo by proti němu vystoupil, ocitl by se na straně války, stál by proti míru, proti tomu, co je nejvýš dobré a žádoucí mezi lidmi a národy. Proti tomu, co Sovětský Svaz a my v jednotě s ním hájíme a bráníme. Něco takového málokoho napadlo. Ne ze strachu. Mnoho lidí (a to nikoli členů KSČ) si skutečně myslelo (anebo si alespoň nemyslelo opak), že Brežněv/SSSR je záštitou světového míru.
Sice si lidé pokradmu v soukromí vůči režimu ulevovali a brblali, jeho heslům se i někteří posmívali, ale totalita? Až tak hrozné že to je? To né...
Poučení: Když v době objektivně správně označované (a i v té době přesvědčivě doložitelné) jako totalita, lidé neměli subjektivní evidenci totality, myslíte, že ji budou mít dnes nebo zítra (pokud je/ nastane)? Že jsou na tom ve své rozlišovací schopnosti lépe než ti minulí?
Jak by mohli, když nejsou schopni říci (protože to neví), co to vlastně totalita je? Když dokážou maximálně tak vyjmenovat ad hoc znaky, které měla ta komunistická, aniž by dokázali rozlišit, co totalitě náleží nutně a co pouze historicky nahodile?
Dát zde na osobní pocit? Zeptejte se na něj těch, kteří žili v totalitě, ať vám o něm nezkresleně, tj. bez filtru současného zpětného pohledu, poví.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdyby se někdo zeptal mě, odpověděl bych ano, já jsem byl toho názoru, že v totalitě žijeme a také jsem tak minulý režim prožíval. Proto dobře vím, jak jsem v tom byl tehdy out. Doba listopadové "revoluce" a bezprostředně následující, byla dobou mého největšího životního štěstí a radosti, kterou nelze vypsat. Dodnes, když si na tu dobu vzpomenu, jsem šťastný. A i proto dnes říkám, co říkám.
Pravdu děl Ronald Reagan: Svoboda není nikdy dál od zániku než jednu generaci.
Komentáře
Já mohu mluvit za období normalizace. Ne za padesátá léta.
A chtěl bych upozornit, že vědomí "že něco není úplně v pořádku" je něco jiného, než vědomí života v totalitě.
Že něco není v pořádku, to, myslím, vnímala většina, ale že je to život v totalitě (byť za normalizace už takové dost vyčpělé), to měl málo kdo.
U nás na základce vyloženě nábožko nebylo, místo toho jsme měli Kroužek vědeckého ateismu. Když tak vidím, co moje paní s děckama v nábožku dělá, tak jsem za to v retrospektivě vděčný. Nehráli jsme tam přiblblé hry ani nekreslili betlémy, místo toho jsme se bavili o obsahu křesťanské víry a o cizích náboženstvích. Myslím, že pan Ing. Horálek, který nás vedl, byl asi nějaký protestant, ale to mi ještě tenkrát vůbec nevadilo. Rád na něho vzpomínám.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.