Pro řešení velkých světových problémů jsou v zásadě možné dva přístupy.

První zastává papež František - vše souvisí se vším. (Viz třeba RaVa: "Papež (v ní) velice ušlechtile vyslovuje, že vše je propojeno. Nelze tudíž mluvit o životním prostředí, aniž bychom mluvili o utrpení, a to zejména chudých lidí, o udržitelnosti a výrobních vzorcích."). 

Druhý přístup je přesně opačný. Hledá a nachází konkrétní řešení konkrétních problémů, jako kdyby byly izolované.

Za ten druhý přístup byla letos udělena Nobelova cena za ekonomii. 

Jak to okomentovat: Problémy, kde vše souvisí se vším, jsou platonickou či rétorickou hříčkou. Je nemožné nějak konkrétně řešit něco, co souvisí se vším. Abychom mohli něco vyřešit, je to třeba zjednodušit a odstřihnout od vazeb na vše ostatní. Pravda, vždy se to nepovede, ale někdy ano, na rozdíl od pokusů řešit vše.

Podle mého názoru se v tomhle papež František mýlí, což si dovoluji tvrdit, neb se to netýká ani víry, ani mravů.