Signály mě provázejí celých šest let od mého obrácení. Zde jsem se poprvé setkala s tím, že někdo otevřeně mluví o osobním vztahu k Bohu, že má Boha rád a nestydí se o tom mluvit. Procházela jsem starší články různých autorů, četla diskuse pod nimi a moje čerstvě katolické srdíčko se radovalo, že je konečně „mezi svými“. Podle těch článků a komentářů jsem si vytipovala (pro mě) zajímavé signálníky, jejichž aktivity jsem začala tiše sledovat. 

Jsem plaché slu-nicko, trvalo mi několik týdnů, než jsem si založila vlastní profil, a několik měsíců, než jsem začala s ostatními víc komunikovat. Nejdřív velmi opatrně, protože z dosavadního pozorování jsem věděla, že někteří diskutéři mají fakt ostrou klávesnici. A taky, že mě nešetřili :-) Dodneška si pamatuju první delší diskusi s @JiKu pod Alweryonovým článkem, i jeho pozdější povzdechnutí nade mnou ("do čehos to duši dal!"), které mě hodně a nadlouho ranilo... ale nenechala jsem se tím odradit, naopak, provokovalo mě to, toužila jsem porozumět. 

Ve virtuálním prostředí jsem byla naprostý nováček. První "lajk" pod mým článkem si vybavuju jako dnes, klikla mi ho tam @zdendanda a mě skoro vyděsilo, že to moje povídání někdo opravdu čte :-) Psaní blogu pro mě nikdy nebylo projevem exhibicionismu, spíš autoterapií. Fungovala. Dokud jsem nenapsala článek o Martinově smrti, nedokázala jsem ta dvě slova - "Martin umřel" - nahlas vedle sebe říct. 

Za co nejvíc Signálům děkuji?

  • Za komunikaci

Tohle je největší věc, za kterou vděčím Signálům, potažmo lidem, které jsem zde potkala. @RomanS by mi na prvním setkání Létající hospody nikdy nemohl říct větu: "Vždyť vy jste úplně normální!", kdyby předtím neuběhlo víc než pět let intenzivního "tréninku" komunikace v signálních komentářích, ve zprávách a přes e-maily. Ta věta mě tenkrát tak zarazila, že jsem začala protestovat a snad ze zvyku trvat na své přehnané stydlivosti a nekomunikativnosti, ale pak jsem si uvědomila, jak moc jsem se právě v tomhle skutečně změnila. Mluvím. Ze sporů neutíkám. Mám větší sebedůvěru. A ani jsem si toho nevšimla! - Jako když vidíte něčí dítko po delší době - zdá se vám větší a mnohem šikovnější, než když jste ho viděli naposled; ale u toho svého, které vidíte každý den, stejný pokrok neregistrujete.

  • Za poznání

Před těmi šesti lety jsem nevěděla o nauce katolické církve nic. Zde jsem se mohla ptát a vždy jsem dostala odpověď, nebo aspoň nasměrování, kde ji můžu najít. Upřímně, vůbec netuším, co bych si v téhle fázi svého obrácení bez Signálů a svého online katechety počala... sama bych ty zmatky, které moje (nejen) první katolické krůčky provázely, nikdy nerozpletla. 

Při čtení komentářů od @JiKu jsem si ze začátku musela vyhledávat dvě až všechna slova ve slovníku cizích slov :-) Připadala jsem si jako pitomec a touha porozumět tomu divnému světu zdejších "mudrců" mě nakonec přivedla místo na původně zamýšlenou elektrotechniku na fildu. Studium religionistiky mě sice čas od času zavalilo pochybnostmi ohledně víry (zejména po hodinách kognitivních věd), ale myslím, že jsem z těchto vnitřních bojů nakonec vyšla silnější. Velkou výzvou pro mě byla nutnost ústního projevu při prezentacích, což jsem sice z hloubi duše nenáviděla (a navíc mi to vždycky zhoršilo známku! :-)), ale naučilo mě to překonávat stres z cizích lidí, zkrátka, socializovalo mě to. A taky věřím, že jen díky tréninku v signálních debatách, zejména v Létající hospodě, se mi ani jednou nestalo, že by mi profesor vrátil seminárku s červenou poznámkou "chybí KAP*", jak se běžně stávalo spolužákům. - Jo a ty komentáře od @Jiku už čtu dneska spatra, včetně těch latinských!

  • Za pokoru

Mít blízko sebe někoho, kdo umí říct "tohle děláš/říkáš špatně, protože..." považuji za velký dar. Jasně, že i já ráda slyším pochvalu, ale když mi někdo napíše, že to, co jsem řekla, je blbost, přinejmenším se nad tím zamyslím. A často, i když třeba s odstupem (až se vyvztekám), musím přiznat, že to já jsem se mýlila. Tak díky  za to. (a mimochodem, všimli jste si vůbec, že i ten strašlivý, věčně kritizovaný @JiKu umí občas pochválit?)

Ach, jak mě fascinovalo objevování světa filosofie, kterou jsem do doby, než jsem přišla na Signály, zcela ignorovala! V mé knihovně začaly vedle knih o stavitelství a detektivek přibývat knihy, které jsem dřív přehlížela - knihy zabývající se filosofií. Jejich čtení je pro mě velmi těžké, a tak si pomáhám různými podtržítky, hvězdičkami, otazníky, poznámkami na okraji... ve snaze pochopit, najít smysl, souvislosti. Je to objevné, pokud se to daří. Pokud ne, ptám se, nejčastěji RomanaS - a i když jsem nedostala vždycky odpověď, jakou jsem chtěla, vždycky jsem ji dostala poctivě vyargumentovanou. Poprvé v životě jsem zde narazila na limit svého rozumu a musela jsem si přiznat, že filosof ze mě nikdy nebude. Věřte mi, nebylo snadné to přijmout. Ale i když už vím, že to, čím jsem vyhrožovala při zakládání Létající hospody ("Jednou to všechno pochopím!"), není reálné, dál je čtu s tužkou v ruce a podtrhávám, ve snaze pochopit, najít smysl, souvislosti... podle svých schopností.

  • Za přátelství

Řadu přátel signálních považuji za své přátele i v reálném životě, což je velmi krásné a nečekané obohacení mého života. V reálu mi trvá hodně dlouho, než si k sobě někoho blíž pustím, a málokdo má tu trpělivost :-) Po létech povídání přes písmenka jsem se ale už při prvním živém setkání cítila, jako bychom se znali odjakživa, žádné rozpaky. Velmi zajímavá zkušenost.

  • A ještě za jednu velkou věc, ale tu si nechám pro sebe.

 

A co mi Signály vzaly? O tom vlastně asi nechci psát. Jistě, prožila jsem si zde nějaká zklamání, rozčarování, smutek, bezmoc, vztek. Před pár dny jsem měla po přečtení jedné diskuse a následného článku chuť odejít. Když ale postavím vedle těchto několika chvilkových emočních výkyvů tolik trvalých dober, které mi - bez ohledu na věk ;-) - Signály přinesly, rozhodla jsem se to špatné nepitvat a zabývat se právě a jen těmi dobry. 

"Signály chcípou", četla jsem tu v jedné diskusi. Je to pravda. A proč chcípou? Protože jejich obsah přestal být zajímavý. Nenechme se otrávit! Vraťme Signálům to, co mě na nich od začátku fascinovalo a co mi tu teď tak zoufale chybí - podnětné články, smysluplné diskuse, touhu po poznání, virtuální i reálná přátelství, lásku k Bohu. Pomozte mi s tím. Prosím.

 

 

*KAP = kriticko-analytický přístup