Problém rozporu je z následujícího hlediska velmi jednoduchý: Zatímco rozporné věci nemohou být a ani nemohou být (jako jsoucí) myšleny (např. kulatý čtverec), přesto mohou být slovy vyjádřeny (např. kulatý čtverec). Člověk tudíž může říkat a v nevlastním smyslu myslet nesmysly, přitom ale neříkat a - ve vlastním smyslu, tj. v pojmech - nemyslet nic. Neboť rozporné anihiluje: Je a současně není tím, čím je a tak do nekonečna. Tato nesmyslnost je některými vnímána jako nějaká mystická tajuplnost a tonutí v ní považováno za moudrost (zasvěcených). To je také mimochodem důvod, proč tolik (zdravě uvažujících) lidí odradila filosofie: Protože se to v ní hemží výplody takovýchto esoteriků. Jiné zase to samé k filosofii přitahuje.
Definice principu bezrozpornosti (principu sporu):
Ontologicky (tj. ve vztahu k veškeré skutečnosti) vzato:
Jsoucno (cokoli co je nebo být může) nemůže v tom samém ohledu být a zároveň nebýt.
Logicky (tj. ve vztahu k myšlení) vzato:
Subjektu nelze současně tentýž predikát přidělit a odejmout.
Lze výše tvrzené - o nemožnosti rozporu - popřít? Samozřejmě lze. Ovšem: Pouhými slovy, nebo myšlením?
Komentáře
Jak víte, že to tvrdil?
Prostě tak. Považuji to za jeho nejznámější výrok. (mmj. jsme se to učili na gymplu buďto v dějáku, nebo společenských vědách (nebo v latině) na vše jsme měli tutéž profousku, tak už nevím)
Ale dobře, připouštím, že to ještě nedokazuje autorství.
Poupravím-li tedy svůj příspěvek, pak:
Autor výroku: "Vím, že nic nevím." měl mezeru v logice.
Ano, chybí tomu širší kontext, ale takto prostý je ten výrok rozporný.
Nevím-li totiž nic, nemohu vědět ani to, že nic nevím.
"nic nevím" je prázdná množina - neobsahuje jakékoli "vím"
@JiKu, kolik významů má slovo "vím" a jaké to jsou? ve kterých je negací "nevím"
Tak třeba tady: https://bezfaulu.net/clanky/o-faulech/vim-ze-nic-nevim/
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.