Předem bych chtěl zdůraznit, že proti heretikům a bezdomovcům nic nemám. Jsou to lidé. Nikdo nezasvěcený neví, jaké životní zkušenosti mají za sebou, proč se stali tím, čím nyní jsou. Tento článek není o hereticích a bezdomovcích, ale o prostředí, ve kterém žijí.

Představme si park. Stromy, keře, trávníky, cestičky, lavičky, klouzačky a prolézadla pro děti, nějaký ten záhon květin. Procházejí se tam důchodci, chodí tam maminky s kočárky i většími dětmi. Pobíhají běžci ve směšných úborech. A všem je tam dobře. Nevím, jestli se tam ještě procházejí i milenci držíce se za ruku, za mého mládí to tak bylo.

Otázka zní: patří tam i bezdomovci?

No, pokud bezdomovci existují, tak tam samozřejmě patří. Sice poněkud obtěžují své spoluuživatele vyjmenované výše, ale kdo a ve jménu čeho by jim to mohl zakázat? Konec konců, obtěžují jen mírně. V parku jejich vůni rozptýlí mírný větřík snadněji, než v prostředcích městské hromadné dopravy. A pokud jsou ostatní uživatelé normální a moudří, tak jim sem tam nějaký bezdomovec nevadí, natož aby na něj posílali městského policajta.

Ale je to otázka množství, či spíše koncentrace. Bezdomovci dostatečně naředění ostatními uživateli nevadí. Pokud sedí na jedné lavičce z deseti, ze dvaceti. Co však nastane, když je jich tam víc? Na každé druhé lavičce, pod každým druhým stromem?

První vypadnou milenci, potom maminky s dětmi, maminky s kočárky, přestanou pobíhat běžci ve směšných úborech, nakonec se stáhnou i důchodci. A park se stane doménou bezdomovců. A potom už je zbytečné volat na ně strážníky. Ti jim tak mohou maximálně ztrpčovat život, ale park ve své společenské funkci skončil.

Úplně stejně fungují heretici. Jeden heretik na signálech je příjemým zpestřením, zvlášť pokud je to heretik originální a s břitkým perem. I tři se snesou, možná i pět. Ovšem jde o tu koncentraci. Nejde o počet heretiků, ale o procento heretických blogů.

Pamatuji doby, kdy se na signálech objevovalo denně tolik zajímavých blogů, že bylo obtížné je všechny sledovat. Úspěšnost článku začínala někde na hranici dvou tisíc přečtení. A mezi tím se jeden heretický blogový příspěvek obden s počtem přečtení 20 docela dobře ztratil v davu. Heretiků na signálech přibylo jen málo (na prstech jedné ruky byste je asi spočítali), ale jsou psaví. A ostatní blogery to psaní nějak přestává bavit. Takže pokud nebudeme počítat básničky (a já je do blogů nepočítám, je to kategorie svého druhu), dosahuje dnes koncentrace heretických příspěvků ke kritickým padesáti procentům.

Je pravda, že staří signální psi to vydýchají. Vědí, jak se přiblížit po větru a na výplody známých firem už ani nekliknou. Ale co nováček? Přijde, chvíli čte a pak zase odejde. A ve svém prostředí pak šíří signálům nechvalnou pověst. A to je ten lepší případ. V horším případě se třeba i nakazí.

Heretici na signálech fungují obdobně, jako bezdomovci v parku. Jsou normální součástí, pokud je jich dost málo. Jsou zhoubou, pokud se přemnoží. Pokud jim ti domovci a normálové vyklidí pole.

Je fakt, že správa parku (kdesi daleko, v kanceláři) přitvrdila. Jenže ne proti heretikům a bezdomovcům, ale proti těm, co občas šlápnou na záhonek, proti těm, kteří si snad dokoce pokřikujíce hrají na trávníku, místo toho, aby drželi hubu a krok na cestičkách. Je fakt, že mnoho normálních (tj. těch, kterým pořikování a hraní na trávníku nevadí, přestože sami raději sedí na lavičce) uživatelů se tím nechalo otrávit. A přestalo chodit. Přestalo psát. Přestalo ředit bezdomovce a heretiky. Přestalo na společenské úrovni dělat park parkem. Protože park není o stromech a cestičkách, park netvoří zahradnící a šedí morové (ví dnes ještě někdo, kdo to byl šedý mor?), park parkem tvoří to, jak se užívá. Park "je o" své společenské funkci.

Je mi to líto. Je mi líto parku. Líbilo se mi tam. Bezdomovci a heretici za to nemůžou a vyhánět je by bylo jen rozdýcháváním již zasmrádající mrtvoly. Zatím tam (vlastně sem) ještě chodím. Z valné části proto, aby zůstal park parkem a signály aby zůstaly něčím podobným tomu, co bývaly. I když ubylo milenců a přibylo maminek a důchodců. Pořád je to zatím (s odřenýma ušima) park.

JiKu          

PS: A bejvala tu taková fajn kolenatá holka, která se na (skoro) každého usmála a lidi pak nepřešlapovali z trávníku na záhonky s tulipány.

PPS: Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?