Několik poznámek ke komentáři Milana Glasera: //www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=29103
Poznámka první a hlavní:
MG píše:
Boží dopuštění není projevem slabosti nebo chybějící moudrosti Boha. Čím tedy je? Patrně jakýmsi důsledkem lidského hříchu. Není tedy chybné např. tvrzení, že „pluralita a rozdílnost náboženství je výrazem moudrosti božské vůle“
Lehkost s jakou Glaser dospívá ke svému závěru, je pozoruhodná. Vážně to tvrzení není chybné? Podívejme se na to.
Boží dopuštění jistě není projevem slabosti nebo chybějící moudrosti Boha. Je jakýmsi důsledkem lidského hříchu. Tím je i pluralita a rozdílnost náboženství. Potom tedy (podle Glasera) platí, že: důsledky lidského hříchu (např. koncentráky nebo zde popírání Krista) jsou výrazem moudrosti božské vůle. A protože Bůh dopouští nejen důsledky, ale i samotné hříchy, muselo by také platit, že hříchy jsou výrazem moudrosti božské vůle. Obojí jsou chybná tvrzení. (Zlé) důsledky lidského hříchu natož hříchy nejsou výrazem moudrosti božské vůle. Výrazem moudrosti božské vůle ovšem je, že Bůh dopouští (a pro ty, kteří ho hledají ba milují, dopuštěné nezbadatelně v dobré obrací).
Rozlišme:
Boží dopuštění ze strany Boha je výrazem moudrosti božské vůle. Ze strany člověka je buď hříchem nebo jakýmsi zlým důsledkem hříchu. František to v tomto konkrétním případě rozlišuje: "je zřejmé, že různorodost pohlaví si Bůh přál v pozitivním smyslu a nikoli ve smyslu dopuštění" https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=29098
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dvě poznámky pod čarou:
Kdyby se Glaser hned úvodem tak zkratkovitě neupnul na obhajobu sporného tvrzení, ale rozlišoval, jeho výklad by snad mohl i harmonicky vyplynout. Bez násilností, jako že "dějinné události, které křesťané nazývají Božím dopuštěním, nemohou být výrazem selhání Boha". Kdo tohle tvrdí? Jím smyšlený oponent?
Když dále píše, že "je třeba připustit, že (náboženství) nějaký smysl přece jen mají, a to právě z Božího hlediska", vyjevuje tím obtíže, které jemu samotnému dělá pochopit, jak tyto mohou být výrazem moudrosti božské vůle. Proč je to tak nesnadné, když lidský rozum, zvláště pak vírou osvěcovaný, poznává v Bohem stvořených a chtěných intelekt Tvůrce? Proč to tak drhne v případě té plurality náboženství? Protože nejsou tímto způsobem, tedy pozitivně Bohem chtěná, ale ve svých omylech pouze dopouštěná a proto unikají lidskému rozumu, který byť porušen hříchem, stále je zaměřen k pravdě a rozpor (dopuštěné zlo) ho činí zmateným.
Komentáře
Ačkoliv mne tvrzení MG lehce vyvedlo z míry, zkusím se nyní argumentacne postavit na jeho stranu. Jeho tvrzení primárně neříká, že svět, tak jak se všemi nedokonalostmi a zlem existuje, jsou výsledkem nedostatku jeho moci - neměl dost sil to udržet to bez zla - a ani absence moudrosti, tedy, že na počátku nedohledl všech variant možných konců. Boží dopusteni je tedy spíše respektem k lidské, Bohem mu dané svobodě. Na její důsledky pak reaguje plánem spásy, který bude skrze jeho moudrost a sílu dovršen.
MG tedy podle mne nechce propojit mnohost náboženství a Boží moudrost, ale mnohost, jako důsledek hříchu a Boží reakci na něj.
"Jeho tvrzení primárně neříká, že svět, tak jak se všemi nedokonalostmi a zlem existuje, jsou výsledkem nedostatku jeho moci - neměl dost sil to udržet to bez zla - a ani absence moudrosti"
To neříká vůbec, on říká, že tohle (že Bůh má nějaký nedostatek moci) si myslí ti, kteří odmítají tvrzení, že mnohost náboženství je výrazem moudrosti božské vůle.
Přiřknout "odmítačům" absenci víry v Boží moudrost a sílu, je asi jediná možnost jak ukázat nesmyslnost jejich odmítání a tím si potvrdit soulad papežových výroků.
Je to způsob, jak shodit jejich smysluplné odmítání.
Tvrzení toho dokumentu, tak, jak je napsané (mnohost náboženství je důsledkem Boží moudrosti), je nepřijatelné jak pro katolíky, tak i pro muslimy. Takový špatně připravený dokument je - i přes dobré úmysly aktérů - odsouzen k zapomenutí a irelevanci. Nemá cenu s ním ztrácet čas.
Já bych s tím souhlasil, ale... mlčme o tom a on to někdo za rok, za dva, za tři vytáhne a udělá z toho magisteriální výrok, nové dopuštění.
A ještě ke všemu se najde někdo, kdo bude tvrdit, že to dobrý papež František vlastně prohlásil se stolice a tak dále.
Na to stačí přeci odpovědět, že správnou interpretaci má v režii biskup Schneider a je po problému, není-liž pravda?
;-)
Co po Glaserovi chcete? Je to jesuita a profesionální šiřitel ideologie koncilního humanismu. Kdyby se nesnažil dále obelhávat ty, kteří jí ještě věří, nebyl by mužem na svém místě.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.