Jiří Zajíc vložil na svůj blog článek Co skutečně ohrožuje rodinu?

Kultivovaný článek obsahující mnohou pravdu. Přesto se podle mého názoru dopustil vážného omylu. V čem ten omyl spočívá?

V Článku hovoří o faktorech rodinu ohrožujících, nabádá věřící (zvláště však některé), aby se soustředili na faktory podle něj důležité a opustili boj proti faktorům podle něj nedůležitým, zejména pak prosazování manželství pro stejnopohlavní páry.

Manželství však je dvojí, má dva významy, analogicky (nikoli univokálně) označuje dvě jsoucna. Jednak je to nějaké konkrétní manželství, moje manželství či budoucí manželství mých dětí. Druhý význam je manželství jako instituce, elementární společenství, které požívá různých výhod ze strany státu.

V ochraně toho prvního - konkrétního manželství - dávám Jiřímu stoprocentně zapravdu. I když výčet faktorů jej ohrožujících nepovažuji za úplný (chybí například vztah k Bohu, což je v článku určeném katolíkům trochu podivné), pro udržení a podporu vlastního manželství je nejlepší řídit se zásadami, které Jiří uvádí. A pro dobro manželství mých dětí je nejlepší vštěpovat jim tyto zásady výchovou i příkladem.

Myšlenka, že by mé konkrétní manželství mohlo být ohroženo nějakými snahami uzákonit instituci manželství i pro stejnopohlavní páry je skutečně zcela absurdní a nedovedu si představit člověka, který by ji mohl zastávat.

Jinak je to ovšem s manželstvím jako institucí. Tam jsou možnosti jednotlivých katolíků v odmítnutí diktátu svádění a výkonu, pokládání společenství za důležitější než vlastní já a nedeptání lásky souboji o vlastní práva velice omezené. Odkázané na nějaké občanské aktivity (volba jedněch politických stran proti jiným, demonstrace za či proti, agitační publicistika). Naopak občanské aktivity proti uzákonění nějaké nové normy možné jsou a efektivní být mohou, protože se můžeme spolehnout na přirozené cítění značné části i nevěřící společnosti.

Dokonce je docela dobře možné pohlížet na snahy o uzákonění jako na flagrantní porušení třetí Zajícovy rady "Jednostranný důraz na vlastní práva. Neustálé prosazování různých „práv“ a domáhání se jich vede už od dětství lidi k tomu postoji, který vytváření dobré rodiny nepomůže." A boj proti tomuto požadování "práv" tedy přímo za částečné prosazení této rady ve veřejném prostoru.

Směšování těchto dvou pohledů na manželství (aspektů) činí podle mého názoru článek Jiřího Zajíce zavádějícím.

 

PS:

Napsal bych to pod článek do diskuse, kdybych směl. Nemám "práva" a nebudu se jich ani domáhat.