Jde o připad exradního Bartíka, který během prezidentské kampaně nařkl Milošev Zemana z posledního stádia rakoviny.

Píší o té kauze zase v Lidových novinách, což rozhodně není periodikum k Zemanovi nějak obzvlášť servilní.

Podle toho, co o tom vím, to byla a) informace nepravdivá b) s účelem poškodit Zemana jako prezidentského kandidáta a snížit jeho šance na zvolení (kdyby nekandidoval v přímé volbě, nikdy bych to nezveřejnil - slova samotného Bartíka).

To, co mě na tom zaujalo, bylo odůvodnění toho, že policie vyšetřování odložila.

  1. Zemanova práva nebyla poškozena, protože Zeman byl (přesto) zvolen. To mi připomíná argumentaci "podvod to nebyl, protože podváděný podvádějícímu nenaletěl a tedy nebyl poškozen". No nechť. Každý si má svá práva hlídat sám a stát se mu do toho nemá plést. Jen by bylo třeba aplikovat to padni komu padni.
  2. Zajímavější je věta z článku
    „Pokud jde o pomluvu, dospělo se k tomu, že absentuje subjektivní stránka trestného činu v podobě zákonem požadovaného úmyslu, ve smyslu zlého úmyslu,“ vysvětlil dozorující státní zástupce Arne Nekula serveru Lidovky.cz, jenž na policejní závěr upozornil.
    Takže pomluva nenastala, neb o úmyslu (o samotném úmyslu snížit Zemanovy šance nemůže být pochyb) není možno říct, že byl zlý. Tedy úmysl/účel světí, nebo alespoň ospravedlňuje prostředky.

Jednak je to (alespoň podle křesťanské morálky) nemravná zásada, a druhak si tu někdo (například v rozporu s mým míněním) osobuje z moci úřední rozhodovat o tom, co je dobré a co zlé, který úmysl, cíl je dobrý a kerý úmysl, cíl je špatný.

Nemám z toho nijakou radost.