Jsou mezi námi lidé (mnozí komentátoři, zde na signálech třeba @KMIRJAM, mám jednoho takového kolegu - kamaráda), kteří velmi žehrají na to, že se společnost dělí. Oni dokonce nepovažují tento proces za přirozený, ale domnívají se, že společnost je rozdělována. Že jsou lidé a zájmové skupiny, které o rozdělení společnosti  aktivně usilují. A hodnotí tyto jevy velmi negativně.

Přemýšlím, jestli jsou jejich argumenty (rozdělení je principiálně fuj) správné.

Předně musím uvést, že s nimi souhlasím v tom, že se společnost dělí. 

Nyní zavzpomínám: Nezažil jsem tu situaci už někdy?

No samozřejmě, že jsem jí zažil! Za reálného socialismu lid uvědoměle a jednotně budoval lepší příští, kdežto skupina kavárenských povalečů - zaprodanců a rengátů zvaných disidenti tuto jednotu narušovala.

Protože patřím mezi ty, kteří revoluci '89 uvítali s povděkem, musím uznat, že narušování budovatelské jednoty společnosti nebylo v zásadě špatné.

Čím se tedy ony dvě části rozdělené společnosti liší? Je to snad tím, že jedni adorují (jak ve Stínadlech) Losnu a druzí Mažňáka? Nemyslím. Ani v Maďarsku nevolí jedni a nerozčilují se druzí na Orbána kvůli jeho modrým očím, ale pro ideje, které prosazuje a pro ideje, proti kterým se vymezuje.

Rozdělení společnosti tedy vnímám jako výraz a důsledek zcela nekompatibilních a nesmiřitelných idejí, které se snaží obě strany sporu prosazovat (případně lavírovat mezi nimi, což ovšem ony lavírovače vede neomylně do propadliště dějin). 

Charakteristiku a pravdivost idejí, které rozdělují naši společnost nyní nebudu rozebírat, je to na blogu LH dostatečně rozebrané. Jen bych se  v závěru rád podělil o dojem, že ta strana, která používá argument "rozdělení je fuj" je stranou, která své skutečné cíle skrývá a snaží se působit na emoce, což se mi nelíbí ani jedno, ani druhé.

Je to strana, která si osobuje právo určovat, kolem čeho se společnost má semknout.