Nedávno proběhla na signálech debata o Harry Potterovi a o jeho vhodnosti či nevhodnosti. Já osobně mám rád fantasy literaturu a v tomto článku chci porovnat přístup k magii ve třech výrazných dílech fantasy literatury.
Úvod
Pro účely našeho článku budu porovnávat pojetí a užití magie v Pánovi prstenů, Harry Potterovi a v Odkazu Dračích jezdců. Knihy jsou srovnány v pořadí jak jsem je četl. V tomto článku neberu v potaz filmy, kde některé skutečnosti mohly být (a jsou) jinak.
Slovník cizích slov ABZ.cz definuje slovo magie takto:
- kouzelnictví, čarodějnictví
- varietní kouzelnický výstup.
Jistě by se dalo dlouze diskutovat o významu slova magie. Pro mě osobně je tato definice příliš úzká, ale pro potřeby našeho článku stačí. Když zde píšu o magii tak myslím kouzelnictví, tzn. pomocí nějakých slov, gest či rekvizit vykonat určitý úkon. Např. Gandalf rozdělal oheň pomocí slov "Naur an edraith amen!"
Pán Prstenů
V Pánovi Prstenů se J. R. R. Tolkien celkem důsledně vyhýbá magii. Vybavuji si pouze dvě místa, kde je použita magie a v obou případech ji použije Gandalf. Při přechodu Mlžných hor v průsmyku Caradhasu Gandalf rozdělal oheň, protože mužům se to nepodařilo, přestože měli všechno potřebné. Druhé je v Morii, když Společenstvo pronásledovali skřeti a balrog. Sám Gandalf to popisuje takto:
Uchopilo to železný kruh a pak si to uvědomilo mě a mé zaklínání. Co to bylo, nemám zdání, ale nikdy jsem nepocítil takovou výzvu. Protizaklínání bylo strašlivé. Málem mě zlomilo. Na okamžik se mi dveře vymkly a začaly se otvírat! Musel jsem pronést Velitelské slovo. To byl přílišný nápor. Dveře se roztříštily na kusy. Něco temného jako mrak zaclánělo veškeré světlo uvnitř a já byl vržen pozadu dolů ze schodů. Celá zeď povolila a myslím, že strop komnaty také. (Pán Prstenů, Společenstvo Prstenu, II. kniha, 5. kapitola).
Harry Potter
J. K. Rowlingová v knize připouští, že pro magii je potřeba mít určitou vnitřní sílu, ale s touto skutečností moc nepracuje, i když pár příkladů se najde. Hermioně moc nešly Patronová zaklínadla - ostatně ty museli cvičit všichni. Harry ve čtvrtém dílu musel trénovat přivolávání velkých předmětů. Až na malé výjimky je magie v Harry Potterovi přehlídka různých (nejen) latinských slovíček.
V Harry Potterovi jsou z etického hlediska problematické tzv. neprominutelné kletby. Jedná se kletby: Avada kedavra (smrtící kletba), Cruciatus (mučící kletba) a Imperius (ovládací kletba). Za užití těchto kleteb se dává jednosměrná jízdenka do Azkabanu (kouzelnické vězení).
Sám Harry Potter použil dvakrát kletbu Cruciatus (podruhé opravdu chtěl ublížit - bez tohoto úmyslu kletba nefunguje) a jednou kletbu Imperius. Profesorka McGonagalová použila kletbu Imperius. A ani jeden z nich neskončil před soudem natož ve vězení.
Kladní hrdinové (Harry Potter a prof. McGonagalová) používají zlé prostředy k dosažení svých cílů. S tímto přístupem J. K. Rowlingové mám velký problém a nesouhlasím s ním. Účel nesvětí prostředky.
Odkaz Dračích jezdců
Christopher Paolini má velmi zajímavé pojetí magie. K používání magie musí kouzelník umět starý jazyk, který ukazuje na podstatu věcí. Užití magie bere kouzelníkovi jeho životní sílu. Neodhadnutí délky kouzla a vlastní síly kouzelníka zabije. Magie se provádí výhradně ve starověkém jazyce, který odkazuje na skutečnou podstatu věci. (srov. Eragon, kapitola Pokárání)
Eragon na cestách požehnal nemluvněti. U elfího učitele Oromise zjistil, že kvůli špatnému tvaru jednoho slova Elvu proklel. Místo aby řekl "ať jsi chráněna" řekl "ať jsi ochranou". Následující rozhovor s Oromisem ukazuje na sílu starověkého jazyka:
„Musí existovat způsoby, jak odstranit to požehnání, zrušit to zaklínadlo.“ Eragon skoro žadonil.
„Jsou. Ale aby byly co nejúčinnější, měl bys je použít ty, což ti odtud půjde asi dost těžko. Dokonce i za nejpříznivějších okolností budou pozůstatky tvého kouzla tu dívku navždy pronásledovat. Taková je sila starověkého jazyka.“ (Eldest, kapitola Tajný život mravenců)
Závěr
Z výše uvedených přístupů k magii se mi nejvíc líbí Paoliniho koncept. V Harry Potterovi autorka přistupuje k magii lehkovážně možná až technicky a neřeší negativní důsledky magie. Tolkien se magii vyhýbá. Paolini dobře pracuje i s negativní stránkou magie a nevyhýbá se zodpovědnosti za užívání magie. V Odkazu Dračích jezdců je neodhadnutí vlastních sil - při užití magie - jízdenkou na onen svět.
Na závěr přikládám své oblíbené video:
Komentáře
"řekl "ať jsi ochranou""
- V co se proměnila? Snad ne v to, co se tolik nabízí?
A lze teda nějak zobecnit, proč jsou některé typy fantasy literatury z křesťanského hlediska označovány za vhodnější, jiné za méně vhodné?
@SlužebníCZ75MajoraLeošeJirsáka
Eragon jí chtěl požehnat takto: Nechť tě provází štěstí a spokojenost a jsi chráněn před nepřízní.
A místo ať jsi chráněna řekl ať jsi ochranou. Elva cítila veškerou bolest světa. Eragon pak kletbu zmirnil, nechal to na její svobodné vůli zda bude ochranou či nikoliv. Když měl možnost kletbu úplně zrušit, tak to Elvě nabídl, a ona to odmítla.
@Adalberto: Nevím. Nad tím jsem nepřemýšlel. A nečetl jsem Letopisy Narnie...
Aha, díky za vysvětlení. Na druhou stranu je to trochu zklamání: bylo by zajímavé sledovat dále osudy dívky proměněné v preservativ.
"Sám Harry Potter použil dvakrát kletbu Cruciatus (podruhé opravdu chtěl ublížit - bez tohoto úmyslu kletba nefunguje) a jednou kletbu Imperius. Profesorka McGonagalová použila kletbu Imperius. A ani jeden z nich neskončil před soudem natož ve vězení.
Kladní hrdinové (Harry Potter a prof. McGonagalová) používají zlé prostředy k dosažení svých cílů. S tímto přístupem J. K. Rowlingové mám velký problém a nesouhlasím s ním. Účel nesvětí prostředky."
@Ferenc : Nečetl jste žalmy? Pravda, ty proklínací byly po koncilu z breviáře vyškrtnuty - ovšem to je nepatřičné zplošťování křesťanství. "Ani čárka nebude zrušena."
Mě osobně ta "definice" magie nepřijde vůbec dostatečná. Z toho jak je tady uvedená mi nevyplývá, že by mělo jít o něco problematického.
Na vira.cz jsem našel toto:
Magie spočívá v tom, že se při ní dosahuje mimořádných a zázračných účinků s pomocí jiných prostředků než prostředků Božích.
(https://www.vira.cz/texty/knihovna/kapitoly/moderni-civilizace-a-magie)
Tak nějak si to pamatuji i z jedné přednášky, které jsem se kdysi zúčastnil na jednom diecézním setkání, jen jsem nebyl schopen to z hlavy formulovat.
Z téhle definice už bych vyvozoval, že je magie problematická. A to jakákoli - černá, bílá, světlá, temná, maková, kakaová, banánová, medová, nebo kdovíjaká. Protože pokud jde i o dosažení dobrého zlými prostředky, je to špatně.
A pak tady vnímám ještě jednu rovinu, viděl bych rozdíl v tom, jestli jde o praktické používání magie, nebo jen čtení pohádek (resp. fantastických příběhů). Samozřejmě někteří jedinci mohou být čtením (posloucháním) takových příběhů inspirováni k tomu taky si to zkusit. Kvůli tomu ale já osobně nebudu svým dětem zakazovat číst pohádky a fantasy literaturu.
Jak může milovník fantasy opomenout Szapkowského ságu s titulní postavou viedžmina? U Szapkowského je magie metaforou náboženství.
Může, já se osobně považuji za milovníka fantasy a Sapkowského jsem nečetl.
Causa Rowlingová. Ani čárku jsem nepřečetl z Harryho, ale pokud si to nepletu, tak Bradavice jsou místo kde se učí magie, takže by mě v takovém prostředí asi sotva mohlo překvapit, že se tam magie používá prakticky. Co jsem tak zachytil z filmových adaptací Harryho Pottera, tak bych Rowlingovou obvinil z toho, že naopak magii ve svých románech nevyužívá naplno s ohledem na syžet celého díla.
Vysvětlení je vcelku prosté. Rowlingová kdyby psala o škole kde se učí cokoli z existujících oborů, tak by si to musela nastudovat a i tak by se množily recenze na to, že ve svém díle není faktograficky přesná, že mění význam termínů a že tvrzení, které jsou v románu proneseny nejsou vůbec kompatibilní z dosaženou sumou znalostí v daném oboru.
Vtipné na tom je, že i tak se Rowlingová neubránila recenzím, které se týkají oborového zaměření.
V našem vesmíru, nic co funguje v možném světě Harryho Pottera, tady nefunguje. Je tedy zbytečné jí obviňovat (třeba) z neetičnosti.
A nakonec i tak si Rowlingová vybrala obor, který se "dnes" vědecky studuje, tedy magii, ale nikoli tu v jejím literárním podání.
@sptifire: Sapkowského jsem začal číst a knihu jsem odložil...
@JanValtr proklínací žalmy znám, ale nechápu souvislost s kletbou Cruciatus...
V našem vesmíru je každé kouzlo trik. Magie v literárním podání fantasy děl v našem vesmíru taky nefunguje. To čím se věda zabývá je magie, tedy to co ovlivňuje lidskou psychiku. Magie se například hodně využívá ve sportu.
A pak je třeba rozlišit magii (která funguje, protože působí na lidskou psychiku/chování) a na magické myšlení, které je zhoubné: "Magie spočívá v tom, že se při ní dosahuje mimořádných a zázračných účinků"
Paradoxně, takový závěr magického myšlení neobsahuje asi žádné literární (fantasy) dílo. Nejznámější parodií na takové magické myšlení je série Discworld. Ale i u nás je na to téma jedna skvělá parodie a to Ať žijí duchové.
"proto učiním kouzlo takového rozsahu, které smím učinit jen jednou za sto let"
"vyberu si proto kouzlo na dalších sto let dopředu"
"Sapkowského jsem začal číst a knihu jsem odložil..."
Já se taky do četby Harryho Pottera budu nutit. Trilogii The Lord of the Rings jsem začínal číst na několik pokusů a teprve blížící se hrozba filmové adaptace mě přinutila to dílo strávit. Ursula Le Guin, kterou jste taky bohorovně opomenul, není v daném žánru jednoduché sousto. To už mnohem čtivější je geniální fantasy autor Robert Heinlein. A nemluvě o tom, že jsem se musel nutit do každé povídky s Barbarem Conanem od Reberta E. Howarda. Narnii jsem taky dočetl jen proto, že jsem si v četbě Lewise objevil zvrácenou zálibu.
@spitfire "Rowlingová kdyby psala o škole..."
První Potter byl román o škole, které je možné si vážit a milovat ji, oborové zaměření bylo pohádkovou kulisou. Ve mně zarezonoval tak moc i proto, že jsem ho četl jako sekundán na škole (v sekundánských očích stále ještě) bezmála bradavických parametrů.
Já mám pořád dilema, kterou z těch knih si mám vybrat, jestli nutně tu první nebo tu doporučovanou čtyřku nebo pětku (nebo, že bych zvládl obě).
Fénix má prý 800 stran? To je výzva!
Ta první je dost pro děti. Hádám, že by Vás spíš nebavila (jako ještě víc, než budou příp. nebavit ty další).
Fénixův řád, co si vzpomínám, dost rozšiřuje perspektivy na kouzelnický svět mimo Bradavice a pár dalších z dřívějška známých lokací. Začínat rovnou jím by mi přišlo jako zločin čtenáře na sobě samém :)
Na HP mi vadilo, že je to magic-exploatation. Narnie mi připadala přiteplalá. Pán prstenů byl zoufalá nuda. U Witchera jsem pak zjistil, že už mě nejspíš žánr přestal přitahovat.
To mi připomíná, že jsem se chtěl zeptat @spitfire, proč je podle něj u Sapkowského magie metaforou náboženství.
Nebudu to číst proto, aby mě to bavilo. Horší to nemůže být než nějaká kniha od Váchy (abych byl objektivní, od Halíka já nic nečíst).
Vzpomněl tu někdo slovo zločin?! Pak je to to nejlepší doporučení. Když jsem mohl sérii o Narnii začít posledním dílem, tak tohle bude jen další přírůstek do sbírky perverzního čtenáře.
Sapkowski má v příběhu (pseudo historické fantasy ságy) sedláky, radní, lapky, umělce, rytíře, ale chybí mu zástupci církve. Ty nahrazuje čaroději.
@spitfire No nevím. O tom, jestli čarodějové a čarodějky ne/mají v příbězích o Zaklínačovi postavení obdobné postavení kleriků ve středověké společnosti, by se asi dalo diskutovat. Ale quasiklerici ještě nedělají (ani quasi)náboženství.
Podle mě je teda v Pánovi Prstenů magie mnohem víc. Všechny prsteny jsou magické předměty a zvlášť Jeden. Elfové mají svoji vlastní magii. A Gandalf ji určitě použil víckrát, ikdyž se o tom explicitně nepíše, ale některé věci, které věděl, nemohl vědět jinak než magicky. A co Saruman a palantíry... Pro mě jsou teda ty knížky čar a kouzel plné, i když nezmiňují explicitně formuli, kterou se kouzlo vykonalo.
Pro mě jsou ve vnímání magie ve fantasy důležité dvě věci:
1. jak fungování magie zapadá do fungování toho daného světa? fantasy světy jsou jen sbírka možných světů, kde mohou být a jsou případy, kde je magie přirozenou součástí běhu světa a proto není špatné ji používat. (taková Zeměplocha bez magie není Zeměplocha, podobně Narnie, Alagaësie...)
2. (tak trochu žensky intuitivní) jak se při čtení cítím? jak mám pocit, že něco není v pořádku, tak někdy knížku ani nedočtu.
ohledně fantasy mě zajímá další téma - co fantasy a náboženství? patří tam? nepatří? jakou by mělo mít roli?
už je to sice věky, co jsem četla jiné fantasy něž Zeměplochu (a i tu si kvůli času dávkuju po malých kouscích), ale kromě ní si nevybavuju jediný svět, kde by mi využití náboženství "sedlo".
Protože co si pamatuju, tak všude jinde bylo náboženství spíš takovou vnějškovou kulisou na dotvoření světa, která byla těžko uvěřitelná. V Zeměploše má aspoň svoje řádné místo vedle ostatních dokonalých parodií.
"... ale kromě ní si nevybavuju jediný svět, kde by mi využití náboženství sedlo"
Což je ovšem jedině dobře, protože jinak bych si při čtení určitě v koutku duše připadala jako modloslužebnice. (Alespoň já dromedára tedy ano.)
Fantasy spojující kouzla s kultem nebo působením nějakých bohů (matně si vzpomínám, že to platí mj. pro ságu Dragonlance) mě vždycky štvalo, protože taková kouzla přeci ani omylem nejsou s křesťanstvím slučitelná.
(Naopak právě komentovaný článek by mě jako teenagera koketujícího s okultismem nadchnul. Píše to kněz, ten tomu musí rozumět, navíc asi není blbej, když studuje v Římě, a akorát zdůrazňuje, že je důležitá odpovědnost a vědomí, že čarování něco stojí - což tedy ví každé malé dítě, že když ty démony vyvolá blbě, tak může taky dost blbě skončit :P )
@BětkaV ad) 1. Vidím to taky tak. Pokud se jedná o smyšlený příběh a navíc ve smyšleném světě, pak jde o to, jak ta magie zapadá do celku a pokud nejde proti nějakým principům, pak s tím nemám problém.
Problém nastává ve chvíli, kdy čtení takovýchto příběhů někoho pohne k zájmu o magii v našem světě. To je už ale na zodpovědnosti dotyčného čtenáře. A u dětí by podle mého měli rodiče dbát na to, aby jim pomohli rozlišit, co je smyšlený příběh a co je realita. Nějaké kouzlo je takřka v každé pohádce, ale proto ještě snad není nutné přestat je dětem číst, nebo vykládat.
spitfire: v Zaklínači církve jsou. Třeba svatyně Melitelé - jsou nejen v povídkách, ale i v těch pěti dílech, takže nevím, zda jste to fakt četl, nebo čerpáte jen ze hry
@epimetheus "takže nevím, zda jste to fakt četl"
touché! Ale četl jsem to (románovou řadu i sbírky povídek) tak dávno, že už se od pamatování si svatyně Melitelé mám za dispensována.
"nebo čerpáte jen ze hry"
Jo jo, ten lets play dělá v paměti paseku.
@Zdendanda: Souhlasím s Tebou, že v Pánovi Prstenů je spoustu magie. Mě šlo o explicitní vyjádření magie ve smyslu nějakého kouzla.
@BětkaV: V Odkazu Dračích jezdců je uvěřitelný kult Helgrindu - podle mého názoru je to čistý satanismus.
@dromedar: Cituji: "Naopak právě komentovaný článek by mě jako teenagera koketujícího s okultismem nadchnul."
Tohle mě nepotěšilo, ale děkuju že jste to napsal...
Magie je volba zbraní.
Líbí se mi, že jsou na signálech fandové fantasy literatury. Může mi někdo pls. postnout link na původní debatu o vhodnosti/nevhodnosti Harryho Pottera? Taky se mi líbí autorův výběr fantasy mainstream světů/titulů (magií silně prodchnutý Eragon, ne tolik magií poznamenaný Pán Prstenů a Harry Potter - který na to jde na koštěti a s hůlkou :-)). Mně osobně je nejbližší z literární fikce/světů magie a hrdinů - magie ve Warhammeru, Zaklínači a Dungeons and Dragons (i český Dračí doupě je fajn). Dál se mi líbí srandovní magie v Zeměploše, všemocná magie chodeb S. Eriksona, všude se povalující magie ve světě Magic the Gathering, skorožádný čáry v Písni ohně a ledu (Hra o trůny) a průkopnická magie Tolkiena (patrné zejména v Silmarilionu). Tož literárání fikci/fantasy magii zdar.
@SkoroPaladin autor článku narážel na tuhle https://www.signaly.cz/obiskywalker/prispevek/760534
@dromedar Díky :-)
No, tož nám to v Polsku poněkud přepískli a je z toho pěkná ostuda. Je mi tak nějak stydno jako křesťanovi (upalování knih... kde to sme). Já udělat v hokně takovou hovadinu, tak dostanu padáka.
Pálení závadných knih je v pořádku. Přes čáru je to, že dotyční patres šli ten ohýnek dělat v (laetare-přiteplale-ružovoučkém) mešním rouchu. Sebeobřadnější autodafé se dělá maximálně v pluviálu.
@dromedar Apríla bylo včera. Ale i tak to není špatnej fór co jsi napsal.
Každopádně to přes čáru bylo - kdopak knížky upaloval naposledy... nacisti (když pominu excesy exotů typu Konvička)?
fňuk
já fakt moc chtěl, krásnou hranici bych na to udělal (ne jako ty černoprdelnické amatéři, co ani pořádné ohýnek založit neumějí), ale nikdo se mi do soutěže nepřihlásil https://blogi-prohibiti.signaly.cz/1805/vyhlasujeme-prvni-rocnik-souteze-blud-roku
@dromedar Nesmutni, tak to halt vyhrajou sousedi Poláci no (porážka od přítele z V4 není hanbou) ;-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.