Nedávno proběhla na signálech debata o Harry Potterovi a o jeho vhodnosti či nevhodnosti. Já osobně mám rád fantasy literaturu a v tomto článku chci porovnat přístup k magii ve třech výrazných dílech fantasy literatury.


Úvod

Pro účely našeho článku budu porovnávat pojetí a užití magie v Pánovi prstenů, Harry Potterovi a v Odkazu Dračích jezdců. Knihy jsou srovnány v pořadí jak jsem je četl. V tomto článku neberu v potaz filmy, kde některé skutečnosti mohly být (a jsou) jinak.

Slovník cizích slov ABZ.cz definuje slovo magie takto:

  • kouzelnictví, čarodějnictví
  • varietní kouzelnický výstup.

Jistě by se dalo dlouze diskutovat o významu slova magie. Pro mě osobně je tato definice příliš úzká, ale pro potřeby našeho článku stačí. Když zde píšu o magii tak myslím kouzelnictví, tzn. pomocí nějakých slov, gest či rekvizit vykonat určitý úkon. Např. Gandalf rozdělal oheň pomocí slov "Naur an edraith amen!"

Pán Prstenů

V Pánovi Prstenů se J. R. R. Tolkien celkem důsledně vyhýbá magii. Vybavuji si pouze dvě místa, kde je použita magie a v obou případech ji použije Gandalf. Při přechodu Mlžných hor v průsmyku Caradhasu Gandalf rozdělal oheň, protože mužům se to nepodařilo, přestože měli všechno potřebné. Druhé je v Morii, když Společenstvo pronásledovali skřeti a balrog. Sám Gandalf to popisuje takto:

Uchopilo to železný kruh a pak si to uvědomilo mě a mé zaklínání. Co to bylo, nemám zdání, ale nikdy jsem nepocítil takovou výzvu. Protizaklínání bylo strašlivé. Málem mě zlomilo. Na okamžik se mi dveře vymkly a začaly se otvírat! Musel jsem pronést Velitelské slovo. To byl přílišný nápor. Dveře se roztříštily na kusy. Něco temného jako mrak zaclánělo veškeré světlo uvnitř a já byl vržen pozadu dolů ze schodů. Celá zeď povolila a myslím, že strop komnaty také. (Pán Prstenů, Společenstvo Prstenu, II. kniha, 5. kapitola).

Harry Potter

J. K. Rowlingová v knize připouští, že pro magii je potřeba mít určitou vnitřní sílu, ale s touto skutečností moc nepracuje, i když pár příkladů se najde. Hermioně moc nešly Patronová zaklínadla - ostatně ty museli cvičit všichni. Harry ve čtvrtém dílu musel trénovat přivolávání velkých předmětů. Až na malé výjimky je magie v Harry Potterovi přehlídka různých (nejen) latinských slovíček.

V Harry Potterovi jsou z etického hlediska problematické tzv. neprominutelné kletby. Jedná se kletby: Avada kedavra (smrtící kletba), Cruciatus (mučící kletba) a Imperius (ovládací kletba). Za užití těchto kleteb se dává jednosměrná jízdenka do Azkabanu (kouzelnické vězení).

Sám Harry Potter použil dvakrát kletbu Cruciatus (podruhé opravdu chtěl ublížit - bez tohoto úmyslu kletba nefunguje) a jednou kletbu Imperius. Profesorka McGonagalová použila kletbu ImperiusA ani jeden z nich neskončil před soudem natož ve vězení.

Kladní hrdinové (Harry Potter a prof. McGonagalová) používají zlé prostředy k dosažení svých cílů. S tímto přístupem J. K. Rowlingové mám velký problém a nesouhlasím s ním. Účel nesvětí prostředky. 

Odkaz Dračích jezdců

Christopher Paolini má velmi zajímavé pojetí magie. K používání magie musí kouzelník umět starý jazyk, který ukazuje na podstatu věcí. Užití magie bere kouzelníkovi jeho životní sílu. Neodhadnutí délky kouzla a vlastní síly kouzelníka zabije. Magie se provádí výhradně ve starověkém jazyce, který odkazuje na skutečnou podstatu věci. (srov. Eragon, kapitola Pokárání)

Eragon na cestách požehnal nemluvněti. U elfího učitele Oromise zjistil, že kvůli špatnému tvaru jednoho slova Elvu proklel. Místo aby řekl "ať jsi chráněna" řekl "ať jsi ochranou". Následující rozhovor s Oromisem ukazuje na sílu starověkého jazyka:

„Musí existovat způsoby, jak odstranit to požehnání, zrušit to zaklínadlo.“ Eragon skoro žadonil.

„Jsou. Ale aby byly co nejúčinnější, měl bys je použít ty, což ti odtud půjde asi dost těžko. Dokonce i za nejpříznivějších okolností budou pozůstatky tvého kouzla tu dívku navždy pronásledovat. Taková je sila starověkého jazyka.“ (Eldest, kapitola Tajný život mravenců)

Závěr

Z výše uvedených přístupů k magii se mi nejvíc líbí Paoliniho koncept. V Harry Potterovi autorka přistupuje k magii lehkovážně možná až technicky a neřeší negativní důsledky magie. Tolkien se magii vyhýbá. Paolini dobře pracuje i s negativní stránkou magie a nevyhýbá se zodpovědnosti za užívání magie. V Odkazu Dračích jezdců je neodhadnutí vlastních sil - při užití magie - jízdenkou na onen svět.

Na závěr přikládám své oblíbené video: