Mojí farností je farnost boskovická. Ne katastrálně, naše vesnice pod Boskovice nespadá, pohřbená zde jednou nebudu, ale žiji jejím životem a můj život je poslední roky významně svázán s ní podobně, jako s komunitou lidí zde na Signálech.

Je to pár let, co moje životní cesta dostala zásadní impuls prostřednictvím našeho moudrého pana faráře a letošní výroční den posvěcení našeho kostela je i čtvrtým výročním dnem mého návratu k Církvi, víře a Pánu Bohu. V této farnosti jsem se kdysi dala svému muži a byla zde pokřtěna naše dcera, obě naše děti zde absolvovaly přípravu k prvnímu svatému přijímání. Zde se rozvíjela moje víra po mém obrácení, všude, kam jsem přišla, jsem byla velmi přátelsky přijímána, ať už to byly vzdělávací večery na faře, různé farní akce nebo společenství katolických žen ve farnosti. Farní knihovnu jsem využívala díky velké vstřícnosti zdejší paní knihovnice a jejího manžela, protože mi umožňovali chodit si vypůjčívat mimo běžnou provozní dobu, ve kterou jsem se do knihovny nedostala. Když jsem chtěla jít na pouť, ujala se mě jedna ochotná farnice a byla mi nápomocná slovem a radou. Letos jsem se poprvé zúčastnila, dokonce i aktivně, našeho farního dne. No, rozbila jsem jim v kuchyni, vlastně nám v kuchyni, dvě skleničky, ale větší škody jsem snad nenapáchala, tak doufám, že mi dovolí se zapojit i příští rok.?

V naší farnosti, kromě pana faráře, slouží obvykle i kaplani. Přesto, že logisticky do farnosti nepatřím, boskovický pan kaplan přijel loni pozdě večer na moji žádost k nám domů, aby zaopatřil naši umírající babičku a byl i mně v té těžké chvíli duchovní oporou. Otec Sylwester je teď už na novém působišti, ale máme jiného pana kaplana. Dnes jsem ho viděla poprvé, slyšela zpívat a kázat…moc hezké, díky Pánu Bohu za něj.

Proč tohle všechno píšu? Vyburcoval mě k tomu úvodník našeho pana faráře ve farním zpravodaji a chtěla jsem se o ten jeho text a svou radost s vděčností podělit. Snad se vám bude číst tak hezky, jako mně.

Věřím v jednoho Boha...