Tento článek navazuje na můj minulý "Co je to majdan?"

A je myšlen jako ilustrace a zároveň jakio polemika s komentářem Saši Mitrofanova.

Předně se lišíme v definici majdanu. Já jej definoval jako "když politicky aktivní menšina demonstrující na náměstích převálcuje většinu, která "jen" chodí volit", kdežto Mitrofanov jako "změnu mocenských poměrů, která je doprovázena násilím".

V Arménii násilí ve smyslu, že by tekla krev, skutečně dosud není, nebo o něm média alespoň neinformují, takže v Mitrofanově smyslu o majdan nejde. Bylo by zajímavé pouvažovat, zda jeho smysl je dobrý, zda nemáme pro  "změnu mocenských poměrů, která je doprovázena násilím" již jiné zavedené termíny, třeba puč nebo převrat. Ale to je na dlouhou diskusi. 

Daleko závažnější je otázka, zda Mitrofanov nepodsouvá svou definici i těm, kteří se "v Česku vyznačují strachem z fenoménu, jemuž říkají majdan". Tedy například mně.

Měl bych asi v tomto místě odpovědět na otázku položenou v nadpisu. Tedy, já nevím. Zatím ještě nevím. A proč nevím? Zatímco "politická aktivita" z mé definice je zřejmá, vůbec není zřejmé, zda ti politicky aktivní tvoří v Arménii většinu, nebo jsou menšinou. Na zablokování dopravy, fungování mnoha institucí a desetitisíců v ulicích určitě třetina či čtvrtina populace bohatě stačí.

Mitrofanov jasně mluví o většině. Dokonce drtivé (což by pro mě znamonalo alespoň většinu dvoutřetinovou). Je otázka, zda to v jeho případě není jeho přání jako otec jeho myšlenky. Já v tomto okamžiku prostě nevím. Vynesu tedy podmíněný soud:

Kdyby ti, co se dožadují změny mocenských poměrů v Arménii, netvořili většinu, byl by to majdan jako vyšitý.

A když už jsem u toho Mitrofanova komentáře, je zajímavé jeho srovnávání současných arménských událostí s naší sametovou revolucí. A přitom píše: Arménské události jsou tak napínavé proto, že ukazují v praxi, kdy může dojít k nenásilnému prolomení pravidel parlamentního systému jednoduše proto, že si to vynutí vůle drtivé většiny obyvatelstva. 

K tomu bych poznamenal, že to, co jsme tu měli před sametovou revolucí my, bylo s ústavně zakotvenou vedoucí úlohou Strany od parlamentního systému moci na hony vzdálené.


 

Ještě poznámka na závěr, tedy vlastně pod čarou:

Co se týče informací, které o událostech v Arménii aktuálně mám, tak vycházím pouze z médií hlavního proudu. Nedostal jsem do schránky žádné maily od Putinových trollů, nečetl jsem Parlamentní listy ani nepamatuji. Víceméně to nepotřebuji. Stačí mi k vytvoření názoru tón, jakým o tom média hlavního proudu informují. Tak, jako mi stačilo k často adekvátnímu náhledu to, jak o událostech psalo před 89 Rudé právo. Mám tedy samozřejmě nějaký názor. Ale necítím potřebu jej prezentovat, protože názor není, že něco vím. A já ještě opravdu nevím. Až to budu vědět, tak to třeba i napíšu.