Dozvuky letošní doby postní

Svatá Matko Krista Pána,
dej, ať každá Jeho rána
zaryje se v duši mou.

Tyhle verše je u nás ve farnosti zvykem recitovat po každém zastavení křížové cesty. Jedním dechem -  "Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námisvatámatkokristapána..." Vždy mě poněkud iritoval jistý automatismus, až bezmyšlenkovitost s jakou lid obecný připojoval toto zvolání, a tak z něj dělal něco jako dětskou říkanku. Bylo mi záhadou, odkud se vlastně toto zvolání vzalo. Moje maminka proti němu měla ještě další námitku - "Opravdu chceme na sebe vzít totéž utrpení jako Pán Ježíš? Jak si můžeme myslet, že je to vůbec možné?"

Už je to pár let tomu, co jsem při poslechu Pergolesiho zhudebnění sekvence Stabat Mater dolorosa sledoval její text.

Sekvence je v podstatě středověká báseň, jejíž recitace/zpěv před evangeliem byl povinnou součástí mešní liturgie v určité dny. Tridentský koncil z údajně desítek až stovek sekvencí zachoval pouze 4 (Victimae paschali laudes/Velikonoční oběti na Boží hod velikonoční, Veni Sancte Spiritus/Přijď Duchu Svatý na Boží hod svatodušní, Dies irae/Den hněvu při mších za zemřelé, Lauda Sion Salvatorem/Sione chval Spasitele na svátek Božího Těla. Sekvence Stabat Mater/Stála matka se do římského misálu vrátila na počátku 18. století pro svátek Panny Marie Bolestné. Po liturgické reformě 2VK zůstaly povinné pouze Velikonoční oběti a Přijď Duchu svatý. Stabat Mater pro svou formu a hlavně obsah (vyjádření spoluúčasti trpící matce nad trpícím synem) byla oblíbeným materiálem ke zhudebnění, nejen pro liturgické použití. Z autorů jmenujme - např. už zmiňovaný Giovanni Battista Pergolesi, Jakub Jan Ryba, Gioachino Rossini, Antonín Dvořák, Arvo Pärt a další.

A tehdy to seplo. Sancta Mater, istud agas, crucifixi fige plagas, cordi meo valide. "Svatámatka" je strofou ze sekvence! Jak se ale dostala do naší křížové cesty?

Letos jsem si ke bdění u Božího hrobu vzal modlitební knížku Pokladnice odpustkových modliteb z r. 1947. Listuju, listuju a tehdy to seplo podruhé. Recitace zrovna této strofy byla obdařena odpustky. Lidová zbožnost zřejmě podržela v paměti výsady spojené s touto střelnou modlitbou a tematicky ji připojila ke křížové cestě.

Co se týče touhy nést v duši/srdci Kristovy rány - zdá se mi, že to souvisí s tím, co říká sv. Pavel: "Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože já tím na svém těle doplňuji to, co ještě zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap. Obrací se to k prospěchu jeho těla, to je církve" (Kol 1,24)

Následování Krista není bezbolestné.