Začíná se (konečně) dělat hezké počasí, takže je možno začít přemýšlet, zda třeba někam nevyrazit. Buď za nějakým konkrétním cílem, či jen tak. Pro potěchu z putování. 

 Dosti zajímavým, ale nenápadným koutkem k proputování je samotný okraj Moravy - na Žďársku a Velkomeziříčsku je možno vidět zajímavé stavby, které mají jednoho společného jmenovatele, Jana Blažeje Santiniho, známého především nápaditým kombinováním gotických a barokních stavebních prvků. Navržená trasa k proputování začíná a končí na poutních místech, a jedno poutní místo ještě obsahuje. Trasa tvoří pomyslný oblouk. Začíná v Netíně, poutním místě spojeném s ukončením morové nákazy v 18. století, pokračuje přes Bobrovou (blíže Bystřice nad Pernštejnem) a přes další mariánské poutní místo - Obyčtov - dále přes Ostrov nad Oslavou a vrcholí Zelenou horou u Žďáru nad Sázavou, poutním to místě svatého Jana Nepomuckého. 

 V Netíně vnějšek poutního kostela vůbec nenaznačuje, že by zde mohly být na legendárního architekta Santiniho nějaké stopy. Ale stačí do tohoto kostela vkročit. Jeho lóď je zaklenuta pozoruhodnou klenbou, o níž se vedou dohady, zda je jejím autorem Santini sám, nebo zda je až dílem některého z jeho žáků. Z Netína by bylo možno pokračovat nejrychleji do Ostrova nad Oslavou, dopřejme si však ještě odbočku do Bobrové. Zde nalezneme kostely dva - jednak v Dolní Bobrové prostý kostelík svaté Markéty, který nemá se Santinim vůbec nic společného. Ovšem v Horní Bobrové je další realizace tohoto architekta. Farní kostel sv. Petra a Pavla. 

Když pokročíme v cestě, octneme se v Obyčtově, a následně v Ostrově nad Oslavou. V Ostrově nad Oslavou by poutník měl možnost odpočinout si v někdejším zájezdním hostinci. I ten je Santiniho dílem. Má půdorys písmene W, který odkazuje na architektova chlebodárce, opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvu. 

 Vraťme se však ještě do Obyčtova, nalezneme zde poutní kostel, zasvěcený Navštívení Panny Marie. Kostel tento, dívali-li bychom se na něj ze vzduchu, připomíná půdorysem želvu (presbytář je hlavičkou, krunýřem je kostelní lóď, packy tvoří vystupující boční kaple a předsíňka představuje pomyslný ocásek). Také pod projektem tohoto kostela byl podepsán Jan Blažej Santini. 

 Než vykonáme závěrečný výstup - než vystoupáme nad Žďár nad Sázavou, zastavme se ve Žďáru samotném. Nyní tedy ne v centru města v gotickém kostele sv. opata Prokopa, ale v "zámku". V bývalém klášteře cisterciáků. Ten má tu zajímavost, že je vlastně jakýmsi pohrobkem cisterciáckého opatství až v dáli na severu Čech pod Krušnými horami. V Oseku u Duchcova. Osecký klášter totiž v roce 1233 založil svou filiaci v Nížkově (obec, rovněž okres Žďár nad Sázavou, ovšem na české straně zemské hranice). Šlechtický donátor, který mnichy pozval, jim však k obživě poskytl jen bídné prostředky a navíc je při každé příležitosti okrádal. Osecký opat Slávek tedy po šesti letech experiment s nížkovskou filiací ukončil a mnichům nařídil návrat do mateřského kláštera. Snaha usadit cisterciáky v kraji však neustala, a byl v roce 1252 založen žďárský klášter, který měl mimo jiné navázat i na předchozí nížkovský pokus. Santini se začátkem 18. století podílel na barokizaci klášterního areálu. 

 Barokněgotické putování s architekturou J. B. Santiniho lze završit - kde jinde než na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Areál poutního kostela svatého Jana Nepomuckého je asi nejznámější realizací tohoto autora. V areálu poutního kostela je mnoho zajímavého. Je zde například pohřben Bonifác Procházka, žďárský cisterciák, který se po zrušení svého kláštera v rámci josefinských reforem různě pohyboval po západní Moravě a závěr svého života prožil v Ostrovačicích (farnost rajhradských benediktinů). Bonifác Procházka usiloval o obnovu kostela na Zelené hoře. Ten totiž v roce 1784 vyhořel a měl být ponechán svému osudu. Úsilí tohoto mnicha o záchranu poutního kostela se nakonec zdařilo. V roce 1792 mohly začít opravy. Byť s podmínkou, že okolo kostela bude zřízen hřbitov (Zelená hora tehdy byla mimo Žďár, a tedy se na ní nevztahoval /rovněž josefinský/ zákaz pohřbívání uvnitř měst). 

 Vyskytl-li by se kdo, koho by snad toto čtení inspirovalo k pouti (v moravskohoráckém nářečí "k poutu") do některého z těchto míst, pak vězte, že v Netíně jsou poutě/pouty vždy 1. sobotu v měsíci a hlavní pout pak v neděli nejblíže 15. srpnu. V Obyčtově je pout na Navštívení Panny Marie podle starého kalendária, tedy nikoliv 31. května, ale v neděli kolem 2. července. A ve Žďáře nad Sázavou na Zelené hoře bude letos poutní Mše svatá 16. května (středa) v 17.00 hod.

 Podrobnější informace k jednotlivým místům:
Netín - BobrováObyčtovhospoda v OstrověZelená hora