Úvaha nad zákazem nošení šátků v rakouských školách.

Rakouská vláda projednává zákaz nošení šátků muslimskými dívkami ve školách. Ve čtvrtek 5. 4. jsem to slyšel ve zprávách Slovenského rozhlasu. A v další zprávě byla okrajově zmíněna informace: "V Německu bylo za uplynulý rok provedeno 100 000 umělých potratů."

Děsivé.

Řežeme si pod sebou větev. Sami. Řešíme pseudoproblémy (šátky), abychom nemuseli řešit ty skutečné (vymírání Evropy). Myslíme si, že jsme vyspělá a pokroková civilizace. Dokonale dekadentní.

Zakazovani šátku muslimským ženám ústavním zákonem (sic!) svědčí o vyprázdnění naší identity. Kdybychom si byli jisti sami sebou a svojí vírou, tak nás nějaký šátek nechá klidnými. Zákaz nikdy neřeší příčinu problému, ale bojuje s důsledkem.

Samozřejmě tento zákaz může mít v určitých případech své opodstatnění. Namátkou mě napadají hygienické normy na oděv zdravotních sester nebo otázka bezpečnosti (např. nikáb nebo burka prakticky znemožňují identifikaci osoby).

Muslimské ženy nemají svobodu, zda budou nebo nebudou nosit šátek. V tomto se islám chová jako totalitní ideologie. Loni v únoru si na návštěvě v Iránu musely vzít hidžáb i švédské feministky včetně ministryně Ann Linde. Toto gesto nezůstalo bez reakce a vyvolalo širokou vlnu kritiky nejen ve Švédsku. Sama ministryně k tomu řekla: „V Íránu je zákon, podle nějž ženy musí nosit šátek. Přece tam nemůžu přijet a porušovat zákony.“ 

Podstata problému spočívá v nesprávném postoji, že zákaz je dostatečným (a správným) řešením.

Situaci trefně popsal guinejský kardinál Robert Sarah:

"Nejvíce mě trápí to, že se islám setkává s dekadentním, sekularizovaným, bezbožným a nemorálním Západem, který neklade žádný duchovní odpor. Statistiky ukazují, že ve velmi blízké budoucnosti Západ čeká kulturní, náboženská a demografická nerovnováha. Západ, dekadentní, bez dětí, bez rodiny, zmizí, bude pokořen a eliminován svými islámskými obyvateli. Vzdal se svých křesťanských kořenů a strom bez kořenů zemře." (Le Figaro)

Zákazy nic neřeší. Ukazují na nedostatek sebevědomí. Zdravé sebevědomí má základ v správně budované a formované identitě (viz. Gn 1,27). 

Sami se vzdáváme našich kořenů. Mažeme kříže na letácích, zakazujeme je ve veřejném prostoru. Sami zabíjíme vlastní děti. Stíráme hranici mezi dobrem a zlem.

V současné situaci vidím analogii s pádem Říma v roce 476. Město padlo. Padla vyspělá kultura. Právní systém, který nenarozené dítě v matčině lůně považoval za právoplatného dědice.

Evropa stojí na hraně propasti.

Potřebuje Evangelium.

Formaci a obnovu myšlení.

Nového sv. Benedikta.

A zdravý selský rozum.

Aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil! (Václav Vladivoj Tomek)

P. S. Děkuji @JiKu za přípomínky k článku.