Ora et collabora

Věnováno Kollence, aby měla o čem se se mnou hádat.

Západ je ohrožen ba více než to, spěje k zániku, a to ze dvou stran. Ty se zdají být až v jakémsi podivuhodném komplotu, ve vzájemné součinnosti - na úrovni politické, mediální, expertní a kulturní (ono diskutované divadelní představení, v němž Ježíš znásilňuje muslimku, je pouhým malým střípkem v olbřímí mozaice destrukce Západu).

První nepřítel západní civilizace je totalitní ideologický konglomerát, ve své bázi označovaný jako levicový liberalismus, kulturní marxismus a podobně. Jako hydra s mnoha hlavami: multikulturalismem, globalismem, humanrightismem, genderismem, politickou korektností atd., rozežírá západní civilizaci zevnitř. Korporátní byrokratické aparáty na různých úrovních (od tzv. neziskových, přes vládní až po ty nadnárodní od EU po OSN) chrlí - např. pod vlajkou takzvaných evropských hodnot - nepřeberné množství společenských výzev, direktiv, zákonů a reglementací, omezujících krok za krokem svobodu jednotlivců i přirozených společenských skupin a destruují přirozenou morálku: přeformátovávají ji s cílem vytvořit novou, utopickou společnost budoucnosti.

Druhý nepřítel je vnější: islám. Vnější v tom smyslu, že oproti prvnímu, který je jakousi toxickou zplodinou v těle Západu, přichází z hlubin středověku, kdy se od pramenů pojících ho se západní civilizací radikálně odřízl, zakonzervoval a stal historicky kontinuálně nejagresivnějším nepřítelem západní civilizace. Tento vnější nepřítel už je ale vnitřním v tom smyslu, že fakticky kolonizuje území Západu.

Co ještě se musí stát, aby lidem došlo, v jakém ohrožení se ocitají?

Speciálně pro křesťany: Západní civilizace je jako tělo, kterému křesťanství vdechlo duši. Tělo, které se utvářelo v helénském prostředí, které je utkáno řecko-římsko-židovskými tkáněmi. I když trpělo a zvláště v současnosti trpí těžkými nemocemi, je jeho civilizačním domovem. (A to i tam, kde se tak zvaně inkulturovalo, na Východě či v Africe. Tam stále drží jakousi úzkou vazbu na Západ, jehož ztělesněním je Řím). Je naprosto naivní se domnívat, že po zániku tohoto těla bude křesťanská duše žít nějaký podobný život v jiném těle. Že si osvojí nějaké jiné. Ne. Bude zotročena podobně nebo hůře, jako byly zotročeny nebo úplně zahlazeny výspy západní civilizace v severní Africe a na Blízkém východě. Představa, že je úplně jedno, kde se křesťanství realizuje, je podobně nešťastným a hloupým omylem, jako představa, že je jedno, s jakou filosofií se pojí křesťanská teologie nebo dokonce, že teologie vůbec žádnou filosofii jako svůj podklad nepotřebuje. Tento omyl se z jiné strany podobá tomu, jako když člověk nedoceňuje ba pomíjí to, co má za samozřejmé, protože stále přítomné - jako například to, že může chodit, že vidí, že slyší a podobně. Teprve, když to ztratí, uvědomí si, co ztratil. Ale jen blázen, když vidí, že mu hrozí takováto ztráta, nic neudělá a nechá se zmrzačit.

Proto otázka: Co se ještě musí stát, aby si člověk a konkrétně katolický křesťan uvědomil, že jde o zánik něčeho, co se ho a jeho víry, jeho a její budoucnosti bytostně dotýká? Hrozba je tak velká a tak zásadní, tak nebývalá a tak mimo osobní ale i historickou zkušenost, že ji málokdo bere vážně, málokdo si ji vůbec dovede představit. Smýšlení některých jde dokonce přesně opačným směrem. Pod rouškou pravého křesťanství se distancují od světa, od politiky a zvláště od těch, kteří se v jakési sebezáchovné intuici dovolávájí záchrany křesťanských hodnot. Tím se stávají součástí tendencí, které rozbíjí Západ. Podepisují tím ale ortel sami sobě a svým potomkům. A nejen to. Ve hře je víc.

Odvolávky mnohých dobrých, jemnocitných křesťanských duší na výroky a životy těch světců, kteří se od společnosti oddělovali, kteří ji kritizovali a za zvrácenou označovali, ano, na samotné Kristovo evangelium, nejdou vůbec proti tomu, co je výše řečeno. I tito svatí, tato křesťanská světla a jejich postoje byla svým způsobem umožněna západní civilizací. Zanikla by spolu s ní. Západní civilizace, to co se rodilo ve starém Řecku a pak těžce formovalo po rozpadu římského impéria, co utvářelo Evropu atd., je něčím neobyčejným, neopakovatelným a nikdy nikde nerealizovaným.

Řekněme to ještě odvážněji: Samotné Vtělení Boha tehdy a tam kde se událo, bylo zamýšlené a vedené Prozřetelností. Spojení řeckého filosofického myšlení, římského práva a židovského náboženství není nahodilé. Západní civilizace je Bohem chtěná kolébka, domov a civilizační úkol. Ztratit to, znamená nedozírnou katastrofu pro celé lidstvo. 

ilustrace: Rafael Santi - Athénská škola