V poslední době se na signálech objevily dva články, kde autorky shodně líčí zkušenost, kdy se někteří lidé chovají někdy naprosto úžasně a obdivuhodně a jindy naprosto příšerně.

Podle mě je tento jev nikoli raritní a zasloužil by si uvážit, čím je (může být) způsoben, co se s tím dá dělat a jak by se k takovým lidem mělo přistupovat. A protože se nedomnívám, že je taková diskuse vhodná pod těmi články, které jsou plné osobních svědectví a osobní bolesti, píšu tenhle článek/nečlánek jako příležitost ke společné úvaze.