Existuje jistý žánr literatury, který mně osobně nikdy k srdci nepřirostl. Jsou to "kalendářové příběhy". Vyznačují se tím, že přinášejí nějaký morální apel, někdy dobrý, jindy diskutabilní, někdy dokonce i velmi pochybný. Vyznačují se tím, že i po prvním přečtení je jasné, že se nikdy a nikde nemohly odehrát tak, jak je v nich líčeno. Vyznačují se tím, že v éře tištěných médií (zbožných kalendářů, od kterých mají své jméno) byly přejímány bez újmy na působivosti (protože málokdo kupoval kalendáře všechny). Vyznačují se tím, že v éře Ctrl+C, Ctrl+V se množí měrou nebývalou.

V poslední době se probudil signálník rytir31 a začal na svém blogu zásobovat signály tímto druhem literatury v míře větší než malé. Nedovedu odhadnout, zda je toto jeho aktivita, nebo jestli ho k tomu někdo (nedej Bože z redakce signálů) ponoukl. Zdá se, že je nepíše, ale používá metodu Ctrl+C Ctrl+V.

Je tento přístup pro signály přínosem? Jsem skeptický. Není. Ctrl+C Ctrl+V je úpadek, ať je obsah jakýkoli. Ale zdá se, že některým signálníkům to vyhovuje. Morality sbírají své lajky, morality se čas od času ocitnou ve výběru blogů.

Autorské blogy jsou páteří signálů. Neautorské blogy jsou plevel. Kdo se v tom má proklikat?

No dobře, jedna kalendářová copypastovaná moralita denně se možná dá vydýchat. Navrhuji čtenářům akci vyzývající rytíře31 k zásadě "řekněte své ženě, jenom jednou denně". Snad to zafunguje, i když jde o celibátníka.