Tento článek je velmi výjimečný. Je totiž o mně. Téměř - fuj - sdílení. Ale moje zkušenost může, možná, pomoci těm, kteří se ocitají v podobné situaci. Koho to osloví, ať to bere. Koho ne, ať to nechá být.

Člověk má být odpovědný. Opakem odpovědnosti je nezodpovědnost a (vaše) nezodpovědnost není to, co je příjemné lidem i Bohu. Ale existují dva typy odpovědnosti. Je odpovědnost "aby" a je zodpovědnost "abych".

Ta první je odpovědnost, aby nějaká akce vyšla. Aby nějaký cíl byl dosažen. HelenaH blahé paměti a možná i jiní mohou dosvědčit, že jsem dlouhá léta trpěl odpovědností "aby". Aby nějaká akce (třeba Convivium) klapla. Aby byli frekventanti spokojeni. Aby další číslo časopisu vyšlo včas. Aby bylo ke čtení. Aby cosi fungovalo. Aby daná liturgie byla zajištěna, aby se zpěváci sešli, aby to uměli a zazpívali. Aby spousta věcí.

Odpovědnost "aby" má jednu charakteristickou vlastnost. Téměř nikdy nemůžete zajistit úspěch jen vlastními silami. Musíte se spolehnout na to, že i jiní udělají svůj díl. Což znamená kontrolovat práci druhých lidí. Tedy být odpovědný i za jiné, principiálně svobodné bytosti. A když neudělají (což je časté), musíte to zajistit jinak. Sehnat někoho jiného, nebo přijmout jim svěřené a jimi přijaté úkoly na sebe. Prakticky vždy v časovém presu.

Každý, kdo něco vede (tábor, schólu, akci) tohle zná. Je to jistě záslužné, protože kdyby takových blbců "aby" nebylo, nebylo by spousta krásných a dobrých věcí. Ale pro toho, kdo to na sebe bere, je to poukázka k vyhoření a zhroucení. K zdravotním psychosomatickým potížím. Nedá se to dělat věčně.

Spolu s mentální přípravou na odchod do penze jsem se snažil tuto zátěž ze sebe svrhnout. A tuto neděli jsem si ověřil, že se to konečně povedlo. Plnil jsem své úkoly na zajištění jisté akce. Jakési extra liturgie. Připravil jsem brožuru, neobvykle tlustou (20 stran textu a not), dělal jsem to 3 dny. Ale protože to bylo extra tlusté a bylo třeba extra velký počet výtisků, dohodli jsme se, že to nebudu množit. Namožení a distribuci zajistí jiní. Nezajistili.

Svolal jsem zpěváky. Nepřišli. Přišla jedna dívčina (udělil jsem jí Signum laudis). Moje práce byla zbytečná. Akce se nepodařila, má práce přišla vniveč. Ale zjistil jsem, že je mi to jedno. Že mě to už nebere. Byl to nesmírně osvobozující pocit.

Druhá odpovědnost je totiž, "abych". Abych udělal to, co jsem slíbil udělat. To jsem učinil. (Jsme jenom služebníci neužiteční, učinili jsme to, co jsme byli povinni vykonat. Jak to dopadne, není naší věcí.)

Držím palce všem, kteří přijmou odpovědnost "aby". Bez nich by byl svět pustý a smutný. Ale já už jdu do penze. Své "aby" jsem si odkroutil. Zatím (pokud udržím myšlenku a moč) přijímám odpovědnost "abych". Těm zatím "aby" pomáhej Pán Bůh.