Ora et collabora

„Vorbis je ztrátový audio formát, který se měl stát náhradou formátu MP3.“ (wikipedie.cz)

nebo

„Vorbis je literární postava vystupující v knize Malí bohové. Kniha je součástí fantasy série Zeměplocha autora Terryho Pratchetta. Jednalo se o člověka krutého a bezcitného až na hranici šílenství, navíc pevně přesvědčeného, že veškeré zlo páchá pro dobrou věc – pro větší slávu omniánské církve, ve které zastával funkci Vrchního exkvizitora – šéfa církevní tajné policie. Během celého děje knihy vrší diákon Vorbis jeden odporný skutek na druhý, za což je v závěru po zásluze potrestán.“ (wikipedie.cz)

Ještě to evokuje

Vor bis – dříve než (…jsem tě utvořil v lůně?). Ale to je jen má asociace, v němčině by to smysl nedávalo.

Vorbis je pro mě vzpomínka na člověka tak dobráckého, až se člověk styděl. Myslím, že by se opravdu fyzicky rozdal. Mám v hlavě několik konkrétních okamžiků, ale nejsem si jistý, zda by souhlasil s jejich popisováním.

Než začnu s vršením jeho obhajoby, mám potřebu nejdřív hájit sám sebe.

S Vorbisem jsme se osobně znali snad rok a byli součást větší skupiny lidí – dnes už ani nevím, zda bych ho poznal po hlase.  Nemá nade mnou žádnou moc, nepíšeme si a nejsem v kontaktu snad šest, sedm let? Mám za to (z komentářů), že si o mně nemyslí nic dobrého. Viz "Kam se poděl, do hajzlu už, ten rovný přemýšlivý kluk, co jsem ho znal a měl ho rád?!" Nemám tedy žádný důvod k tomu, abych lhal, nebo se snažil o jeho přátelství. Jasně, že by bylo příjemnější, kdyby si mě vážil – jenže to si přeji u všech lidí, ale vím, že to není možné – byl bych beztvarý (a pak by si mě nikdo nevážil:-) ).

Způsob, jakým píše na signály (a jinam) mě zarazil. To se tak změnil? Ale to nepovažuji za možné. A tak si ze vzpomínek a zdejších komentářů sestavuji profil člověka, který je zároveň laskavý i krutý.

Vždyť je to tak jiné než mé strachy, že jednou příkrou odpovědí někoho odradím. Ale je má metoda funkční? Ne… co má rodina, mí přátelé? Raději se jich nedotknu než jim hlásat Evangelium. Říkám si, že vyčkávám na pravý moment, ale můžu vědět, zda jiná cesta není lepší? Má nátura mi teď nic jiného nedovoluje.

A Vorbis? Hodí granát – někoho to odstraší, jiný s tím bojuje a přemýšlí nad tím – a mění se. Je to férový způsob? Šok bez ohledu na škody? Ale nezdá se mi, že by nad tím Vorbis takto uvažoval. Můj současný názor je takový, že má prostě strašně moc rád Krista Pána. Úplně cítím, jak se teď ušklíbáte. Ale dejte mi vteřinku – on si myslí, že je Církev pošpiněna, že se ke Kristu Pánu nechováme s úctou, jakou si zaslouží. A jeho myšlenkový svět ho v tom jen utvrzuje podobně, jako se to děje všem lidem, kteří kladou velké nároky na pravdu, sebe a lidi kolem. Myslím, že se plete ve svém náhledu na současný stav Katolické Církve, ale chápu bolest a touhu po tom, aby lidé viděli pravdu.

Mia-maru nedávno psala článek o tom, že poprvé v životě říká něco, co druhé bolí a stojí si za tím, protože je přesvědčená o své pravdě (ale ne jen pro pravdu samu, myslí si, že tím chrání druhé).

Mia-maru je chytrá, empatická – moc si jí vážím. Ale není tak chytrá a empatická, aby ze sta případů, kdy bude hájit pravdu i přes bolest, se ani jednou nespletla. A to je pro chytrého a empatického člověka zlý den. Křičící svědomí.

Vezme na sebe Mia-maru to riziko, nebo se do budoucna znovu upozadí (tady i v životě)? Vorbis na sebe to riziko vzal. A neznal jsem ho moc, ale myslím, že se omyly trápí. Tak jsem ho poznal a chci tomu věřit. Věřím tomu, že ví, že jde přes bolest, ale je přesvědčen, že tím chrání. Chci tomu věřit.

Podle mě se ve svém celkovém pohledu na Církev plete a je potřeba mu oponovat. To jeho KHS nemůžu tolerovat. Kdybych byl JednaVelkáVlna – asi bych mu blokoval účty, jak by to jen šlo, protože to riziko, že někoho opravdu odradí, tady je (je tu ale riziko, že někoho odradím já svým přístupem?). Možná nad tím jen zbytečně přemýšlím a Vorbis je prostě jen internetový trol. Ale nejde mi to dohromady s tím, jak jsem jej zažil. On miluje Církev – jak silné důvody ho musí vést k těm hnusům, které píše o papeži, Církvi (kterou mylně již za Církev nepovažuje) – musí to být bolest. 

Znovu – nemyslím si vlastně, že to Vorbis dělá zcela programově, vypočítavě pro výsledek v podobě lidí, kteří přijmou jeho pravdu (i když i tento prvek tam jistě je) – vnímám ho jako člověka, který pro jedno slovo opustí rodinu, přítele. Pro slovo proti pravdě, které věří. A toho si vlastně svým způsobem vážím. Člověk jeho nátury může napáchat hodně zla, pokud věří omylu. Ale pokud věří pravdě, bude jistě svatý. Není vlažný – je horoucí.

Pro Vorbise k smíchu, a Vám ostatním k odsouzení

Vítek

 obr. Catholic Memes, facebook.cz

P.S. Tento článek nevyjadřuje názor Létající hospody – a i pro mě je to vlastně místo k výkopu. O tomto článku nejsem přesvědčený, ale mé zkušenosti a rozum mě zavedly právě sem.  Nejsem si zdaleka jistý, zda vše, co tu Vorbis píše, je obhajitelné co do formy. Jen se sám sebe ptám – jak bych já diskutoval třeba na stránkách KSM, kdybych opravdu toužil je přesvědčit? A znovu – nejde o to, že zde musí být Vorbis mlčky snášen, i kdybych měl ve všem pravdu. Jen mě prostě napadá, jestli zraněná láska nemůže být stejně dobré vysvětlení jako...