Přiznávám se, že víra v Boha je pro mě berlička. A předpokládám, že bez víry bych byl horší člověk. Nechtěl bych být Vítkem, kterého nepotkalo to štěstí…

 

   Už když mě poprvé napadaly otázky, jestli Bůh je, nebo není – jedním z nejsilnějších motivů k těmto úvahám byla etika. Nedokázal jsem pochopit, proč se v případě neexistence Stvořitele chovat „hezky„. Nedokázal bych spočítat, kolikrát jsem v hospodských diskuzích podnapilý přišel s argumentem: “Pokud Bůh není, proč je špatné někoho zabít, znásilnit, okrást? Z hlediska dočasnosti vesmíru je to směšná malichernost.“ (Pokud by se někdo choval hezky, aby nezanikla společnost, ve které mohou jednoduše pokračovat jeho geny – byl by směšný. Vždyť až slunce vychladnou…)

   Samozřejmě, že bych se cítil špatně, kdybych něco podobného provedl. Jenomže pokud by On nebyl, bylo by to jen z důvodu pocitu viny, který do mě napěchovali rodiče a společnost.

   Možná bych se nakonec choval společensky přijatelně. Pro malou duši, jakou jsem, je hrůza z trestu a nepříjemnost překonávání svých vnitřních zdí (svědomí), velká překážka… Jsem rád za všechny, kteří se i bez víry chovají podle přirozeného zákona. A obdivuji ty, kteří v tom nalezli nějaký smysl. Já ho nevidím.

 

   A teď po letech se tyhle myšlenky vrací. Ale smíšené s hrůzou. Co když se společnosti podaří překonat tyhle „iracionální pocity“? Vždyť je to tak jednoduché. Bez víry v Boha nedokážu najít v oblasti morálky jediný pevný bod, od kterého začít. Je tak jednoduché zesměšnit každý jednotlivý prvek téhle stavby. Jenže ať ji nahradím čímkoli, základy budou stejně nesmyslné a vratké. 

   Buď je morálka věčná a neměnná – nebo je celý život jen nesmyslná pakárna. V co teď věřím je jasné. Celý vesmír kromě nás, je v souladu s Boží vůlí a jeho zákony. A člověk má možnost sladit se s Božím záměrem. A ono slaďování se mi zdá velmi uspokojivé.

 

   Kde hledat Boží zákon? Sokrates vtipně říká, že kdyby dobrý a špatný život záležel na tom, jak dobře vnímáme míry, často bychom se trefili a správně určili co je větší a co je menší. Někdy by nás ale smysly i zkušenosti přeci jen oklamaly – vzdálenost, úhel pohledu atd. Ó jak by si všichni vážili měřičů s přesnou mírou! (https://pokus-4.signaly.cz/1702/tri-druhy-poznani-venovan-uzivateli)

 

   Nic objevného. Vím. Jen přiznávám, že kdybych Boha neměl, nejen že bych upadl - tomu se nevyhnu ani teď. Ale nevěděl bych, kde je nahoře a kde dole a že jsem spadl - a že existuje pád. Mám obavu, že bych se tím celý život trápil - tou nesmyslností. Věřte, nejde mi o strach ze smrti - nemyslím že jsem se dřív bál smrti víc než teď. Ale je tak uklidňující vědět, že jsem stvořen k určitému životu. Nemyslím tím teď  to, že jsem stvořen pro nějaké konkrétní povolání, konkrétní úkoly které mám vyplnit - ale k určitému chování, jako když zvíře ví, co dělat. Potřebuji Boha jako berličku...