Jak to všechno začalo? Četla jsem jednu starší katechezi papeže Františka, ve které mluvil o křtu. Mimo jiné i o tom, že bychom měli znát datum svého křtu, protože je to naše šťastné datum, den, kdy jsme byli učiněni novým stvořením. Vlastně jsem se nad tím, že neznám datum, kdy jsem byla pokřtěná, pozastavovala již víckrát, ale zjistit si je jsem se rozhodla až nedávno. Datum křtu našich dětí vím, vyšívala jsem jim ke křtu roušky a mám schované jejich svíčky. Ty svíčky jsem myslím ale nikdy znovu nezapálila...

Jednou při příležitosti křtu nějakého dítěte pan farář kázal o tom, že křestní svíci mají rodiče dítěti schovat a ve výroční den křtu by měla být vždy na chvíli zapálena pro připomenutí této události a že by měla být zapálena také v době, kdy bude její vlastník umírat, aby ho její světlo doprovodilo na věčnost.

Proč jsem to tedy vlastně nikdy neudělala? Kdo ví...možná proto, že jsem dlouhé roky nechápala velkou důležitost křtu, přesažnost té události. Křest byl pro mě rituálem, který bylo třeba uskutečnit, protože se to tak prostě v mé původní i manželově rodině dělalo, protože to bylo správné. Když měl být pokřtěný syn, bylo všechno domluvené a já jsem se vzpříčila, že ho nechat pokřtít nepůjdu a nešla jsem. Vzala jsem ho pokřtít až po více než roce a nebyl to dobrý rok, pro mě ani pro našeho syna, ale to by bylo na dlouhé povídání. Tradici bylo učiněno zadost, ale děti jsme v rodině k víře skoro nevedli, i když kromě křtu prošly i přípravou na první svaté přijímání a přijímaly eucharistii. No, jenom párkrát. Dnes už jsou velké a mohu jen prosit, aby dobrotivý Pán Bůh napravil, co já jsem zanedbala a abychom se všichni jednou u Něj shledali.

Náš pan farář je obezřetný pokud jde o křtění dětí rodičům, kteří nejsou praktikující, nechodí pravidelně do kostela. Říká, že je pro něj těžké tuto svátost odmítnout udělit. Pokud ale vidí, že je nepravděpodobné, že by bylo dítě rodiči ve víře vedeno, doporučuje se křtem počkat, až se situace změní nebo dítě vyroste a samo se pro křest rozhodne. Bylo by v rozporu s jeho svědomím dítě pokřtít, i když jiný kněz by mu tuto svátost možná udělil třeba proto, že křest je svátostí, která člověku přináší milost a bližší spojení s Bohem a Církví a o jejím působení v životě konkrétního člověka dopředu nic moc nevíme.

Já jsem jako miminko pokřtěná byla a teď už na to mám i úřední potvrzení. Zavolala jsem panu faráři z farnosti, kde mě křtili, a domluvila se s ním, že můžu přijet a on mi vystaví potvrzení o křtu. Bylo to velice milé setkání s člověkem, se kterým jsem se už od vidění z dřívějška znala a jako bonus jsem si odvezla tiskopis vyplněný krásným rukopisem s razítkem se svatým Jiřím. Kromě data svého křtu znám i jména křestních kmotrů a to, že jsem se pro Nebe narodila ne jen jako Eva, ale také jako Marie.             O důvod víc si tohle datum připomínat.