„Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus.“

                             Korintským 15,13

 

   Jsou tři mé názory na víru, o kterých vím, že se rozcházejí s míněním většiny křesťanů, se kterými jsem je probíral. U všech tří mě to nepříjemně překvapilo – měl jsem za to, že jsou to “jasné“ věci.

  Rozhodně to není úmysl – nechci ve věcech víry vyčnívat proto, že jsem “statečný a nemyslím jako většina“. Tento článek si tedy klade jedinou ambici – zjistit, kde jsem udělal chybu u jednoho z těchto tří témat.

   Jedno jsem již tady na signálech probíral – mou víru, že když odpustím provinění proti mé osobě, Bůh to viníkovi nepřipomene1 (a samozřejmě naopak, proto je důležité prosit za odpuštění). Nevím, jestli sem někdy hodím i to poslední téma, ještě si to musím promyslet.

   Druhým tématem je eschatologie.  Nebe pro mě totiž není cíl mého života. Nemyslím, že jsem pro ně stvořený – protože v něm může být jen má duše a to je jen polovina člověka. Beru to vlastně jako nouzové řešení situace po prvním hříchu člověka do doby, než bude vzkříšena celá Země a s ní i mé tělo. Věřím, že vše bude  v souladu se záměrem Tvůrce, až budeme žít na obnovené Zemi po které se bude On procházet. Logická mi pak připadá křesťanská úcta k tělu i k ostatkům. Samozřejmě doufám, že se do Nebe po soukromém soudu dostanu – všechna ta Ježíšova slova o něm zní moc krásně2. Ale i v něm bude vše očekávat Soud na konci času.

   Tak trochu doufám, že Vám tohle přijde jako normální křesťanský názor  (tedy katolický3 ) – ale kdyby se mi stokrát nestalo, že se na mě lidé po vyslovení podobných věcí nezačali dívat udiveně, vůbec bych to tu nepsal.

   Prý se na to dívám úplně špatně a moc lidsky. No nedokážu se dívat jinak a nechápu jak to dokáží ti, se kterými jsem to probíral. Říkali mi, že u Boha není čas a vše už se překrývá. Nedokážu si představit, že bych dokázal věci vnímat cele tak, jako Bůh.

 

 

KKC

Rada moudrých Létající hospody mi doporučila, abych si o tomhle tématu znovu přečetl v katechismu - když mi to tedy není jasné. Bojím se toho, že si budu KKC vykládat podle svého - tak mě prosím zkontrolujte - jsou to paragrafy 1020 až 1060.

V Katechismu je napsané, že Nebe je konečným cílem lidského života. Je ale definované jako bytí s Kristem. Podle toho tedy usuzuji, že pod tento pojem se dá zařadit jak období od smrti po vzkříšení těla, tak i život na obnovené Zemi. A to stále považuji za konečný cíl našeho života a pro člověka přirozenější způsob blaženého patření. Vždyť lidé, kteří budou žít při samotném konci, ti možná ani nic jiného nepoznají.

 

Také viditelný vesmír je tedy určen k tomu, aby byl přeměněn, „aby i sám svět, obnovený ve svém prvotním stavu, byl už bez jakékoliv překážky ve službách spravedlivých“ tím, že se bude podílet na jejich oslavení ve vzkříšeném Ježíši Kristu(KKC 1047) 

 

 

 

1 https://pokus-4.signaly.cz/1610/odpustenicko

2 I když si tak rozhodně nepřestavuje Nebe, C.S. Lewis připomíná víru v antickém Řecku, podle které lidské duše bez těla žijí jen jaksi napůl, neúplně, nešťastně – a jako geniální intuici vnímá to, že je oživí jen kapka vína.

3Vím, že některé křesťanské církve (a navíc třeba Jehovisté) dokonce nevěří na lidskou duši v nebi  - až na obnovenou Zemi.