Tento článek prosím berte spíš jako námět k diskuzi v komentářích, rád bych znal pohled jiných lidí na to, o čem poslední dobou často přemýšlím.

Kdo aspoň trochu sleduje poslední trendy v hospodářství a technologiích, tomu nemohla uniknout nedávno narůstající vlna tzv. průmyslové revoluce 4.0. Je spousta lidí, kteří ji vítají s nekritickým nadšením. Já ale, přestože pracuju v technologickém odvětví, se toho trochu děsím. Proč? Rád bych tady nastínil několik bodů:

  • Přeceňování schopností techniky oproti lidským schopnostem zvládnout určitou činnost. Např. žádná AI zatím nedokáže řídit opravdu dobře auto bez lidské intervence. Mnohem raději bych viděl vývoj řídícího softwaru, který by lidského řidiče korigoval a chránil před vlastními lidskými chybami. Trend jde ovšem jiným směrem - nahradit člověka umělou "inteligencí". Ano, sice dnes existují počítače, které porazí nejlepší hráče v šachu nebo Go, ale jdou na to úplně jinak než člověk. Člověk totiž nepoužívá pouze kalkulující rozum, ale taky rozum kreativní a intuici. Tedy něco, o čem si stroj může nechat zdát (tedy kdyby toho byl schopen :). Navíc je člověk obdařen něčím tak úžasným, jako je oko, kterému se nevyrovnají žádné senzory, nebo jako jsou ruce s jemnou motorikou.
  • Když jsem u té umělé inteligence - není to inteligence v tradičním slova smyslu. Sv. Tomáš definoval inteligibilní jsoucno jako něco úplně jiného - jako osobu. K tomu se váže i mohutnost vůle. Lidé (a to i lidé, kteří AI vyvíjí!), kteří se dnes bojí, jestli AI roboti nedojdou k bodu sebeuvědomění a svévole, mají prostě strach z něčeho, co principiálně nemůže nastat. Pokud tedy "vůli" ke zlému do stroje nezaseje člověk-programátor!
  • V celém tomto trendu vidím jedno velké nebezpečí - v otázce práce se odklání důraz ze subjektu práce, tj. člověka, na objekt práce, tj. užitečnost, ziskovost apod. Toto je možná ta největší hrozba. Ovšem není to nic nového pod sluncem. Toto byl klíčový problém už při první průmyslové revoluci.
  • Z toho vychází myšlenka, že ne každá práce, která se dá automatizovat, by se automatizovat měla. Tuto v dnešní době "podivnou" myšlenku jasně vyjadřuje sociální učení Církve, např. v sociálních encyklikách sv. Jana Pavla II., Benedikta XVI. a nejnověji i Františka (ten například proti této technokratické mentalitě velice často cituje Romana Guardiniho). Pro plody technicistního paradigmatu není třeba chodit daleko - stačí se i u nás kolem sebe trochu rozhlédnout a uvidíme už existující škody.
  • Zatím to vypadá, že až příliš mnoho těch úžasných nových technologií bohužel neslouží k dobru všech, ale k navyšování pohodlí vybrané hrstky lidí na Zemi. Ale šlo by to i jinak: místo tak enormního úsilí vynakládaného pro vývoj autonomního řízení po dokonalých kalifornských silnicích by se technologické firmy mohly více zaměřit na vývoj chytrých systémů bezpečnosti, které by si v nových autech mohly dovolit koupit mnohem širší masy lidí. Jak lépe by se všem jezdilo a kolik životů by se zachránilo!
  • Ne, opravdu není mým snem bydlet v "chytrém městě", kde bude nabíječka na chytrý mobil na každé chytré lampě chytrého pouličního osvětlení. Nechci, aby mi život řídily chytré biometrické aplikace a můj čas vysávaly chytré sociální sítě. Často je to prostě jenom zlá past, do které se člověk chytá. Výsledkem bývá bludný kruh, ve kterém jsou plody těchto technických pomocníků, tj. zejména ušetřený čas, používány jenom pro to, aby se člověk mohl technice oddat ještě více - např. strávil své volno v nějakém technokratickém "zábavním" centru plném "zážitků".
  • A tak dále a tak podobně...

Těším se na myšlenky či protiargumenty ostatních!