Koupil jsem si knihu Povstávání z prachu od P. Kwasniewskiho. Myslel jsem si, že to bude kniha z pozice "reforma reformy", že se o tématu něco dozvím. Už přebal na mě působil dobře. Vůbec nakladatelství Hesperion má na tohle zatím šťastnou ruku (a moc se těším na knihu od arcibiskupa Sheena). Porovnejte si, jak rozdílně vypadají přebaly knih na velmi citlivá témata (zneužívání kněžími) od nich a od Karmelitánského nakladatelství.

http://hesperion.cz/philip-lawler-ztraceni/

http://www.knihacek.cz/karmelitanske-nakladatelstvi-s-r-o-/nikdo-ti-neuveri-pribeh-zeny-zneuzivane-knezem/

 

   Na knížku jsem se těšil a hned úvod mě nadchl. Už to věnování:

"Tato kniha je věnována Svatému otci, emeritnímu papeži Benediktu XVI. za to, že nás slovem a příkladem učil duchu liturgie a podporoval návrat toho, co nám bylo odkázáno." a hned o stránku dál "Oprávněně tak jako jiní katolíci požadoval (Benedikt XVI.), aby se koncil vykládal pomocí "hermeneutiky kontinuity ..."

   Vždyť to je to, čemu chci rozumět, co chci žít a čemu instinktivně věřím - už jako čerstvoučký konvertita jsem věděl, že vše co hlásá jako zásadní katolická církev, musí být trvalé. Nemůžu oficiálně něco (v zásadní otázce) vyhlásit za definitivní pravdu a za deset let říct, že jsme se spletli a přitom si nárokovat "hlídáček" Ducha Svatého.

   Se zápalem jsem se začetl, ale postupně jsem knihu odkládal víc a víc zklamaný. Kwasniewski je rozhodným obhájcem "mimořádné formy", což jsem čekal a nevadilo by mi to. Ale jakým způsobem! 

"Taková liturgie (řádná forma) je pochybná, dřív než vůbec začne; a když se naplno rozjede, ukáže jen parodii katolické tradice. Pouze zázračná přítomnost Krista brání tomu, aby se jednalo o pustou frašku."

"Špatně jsme zabočili. Musíme se vrátit a vyrazit zpět po správné cestě - té, jenž na Tradici navazuje."

 

    Tohle nechápu. Co mi uniká? Jako svůj vzor několikrát označí Benedikta XVI a píše, že na něj navazuje a z něj jeho myšlení vychází. V knize je dokonce jako příloha celý text Summorum pontificum. Nedokážu si představit větší rozpor než mezi Benediktovým "Není na místě mluvit o těchto dvou vydáních Římského misálu, jako by to byly dva rity. Jde tedy spíš o dvojí způsob užívání jednoho a téhož ritu" nebo o kousek dál "Mezi jedním a druhým vydáním Římského misálu není žádný protiklad. V dějinách liturgie je růst a pokrok, ale žádný zlom" a Kwasniewskiho "Nakonec - což je zřejmé ještě méně -,potřebujeme podpořit modlitbami a dobrou vůlí ony mnohé kněze a laiky, kteří dělají co mohou, aby uvedli sloužení novus ordo do souladu s latinskou liturgickou tradicí, jakkoliv se to může zdát jako pokus o vytvoření kulatého čtverce. Nakonec bude pro samo přežití pravověrného katolictví nezbytný návrat k dávnému dědictví, jež bylo zavrženo; to se však může stát cestou radikální i cestou postupných kroků." - po přečtení tohohle už se nebudu tak divit, že  A. Grillo polemizuje s tím, že Summorum pontificum mělo přinést "liturgický mír". 

   Ach. Jak se může odvolávat na Benedikta XVI? Copak nečetl knihu Duch liturgie?

   To už jsou mi stokrát milejší jasné názory z FSSPX, než tahle taktika. Stejně jsem měl u téhle knihy místy pocit, že znovu čtu Otevřený dopis zmateným katolíkům od Marcela Lefébvra, tak proč to krytí se Benediktem?

   Nedokážu rozhodnout, jestli mají pravdu lidé jako kard. Sarah, i když mě k nim táhne instinkt. Ale tohle je pro mě za hranou. Pojďme se bavit o tom, jak to, že se až teď učím latinsky modlitbu Pater Noster, když bych měl umět odpovídat podle Sacrosanctum Concilium jako když bičem mrská. Pojďme se bavit  o postavení kněze během eucharistických modliteb atd. Ale tohle je mimo. Já netvrdím, že pan Kwasniewski neuznává koncil. Tvrdí ale, že je na stejném místě bojiště jako Benedikt XVI. A to nedokážu pochopit. 

Tohle je Benedikt XVI.:

http://www.liturgie.cz/clanky/posledni-rozhovory-o-liturgii-1.html