Tento článek je třeba číst v souvislosti s tímto, mu předcházejícím článkem a nejlépe s celou doprovodnou diskusí nebo jejími částmi. Mnohé podstatné už totiž bylo řečeno.

 

Největší problém, který se nám tu vyjevil, je, zdá se, nepochopení pojmů substance a akcident. Nenapadá mě v této chvíli lepší způsob jak to řešit, než následujícím "co je co". Podnik je to riskantní, ale nešť:

Akcidentem je všechno, co vnímají naše smysly. Tělesné smysly (zrak, sluch - to jsou ty hlavní, o ostatních nemluvě), postihují jen a pouze akcidenty. Samotné substance tudíž není vidět, slyšet, nelze je hmatat, chutnat ani cítit. Postižitelné jsou pouze rozumem.

Uvažme následující: Kdybychom zůstávali pouze u toho, co zprostředkovávají naše smysly, byl by to naprosto neuspořádaný živelný sled nesourodých vjemů. Jenže tak tomu není, v našem vědomí se všechny smyslové vjemy nějak uspořádávají. Díky abstraktivní schopností našeho rozumu se nám z celé té změti vjemů vynořuje povaha jsoucen a odtud rozlišení substance a akcidentů. Substance je něco, co leží "pod" empiricky, tedy smyslově, vnímatelným.

Dejme příklad nějakého jsoucna - substance: Kůň. Všechno, co o jsoucnu kůň smyslově poznáváme, jsou akcidenty. Viděli jsme (a třeba nejen viděli, ale i dalšími smysly vnímali) koně. Zkusme ho popsat. Budeme vyjmenovávat akcidenty a těch akcidentů je tak nepřeberné množství, že je nebude možné v jejich konkrétnosti do nejmenšího vyjmenovat. Žádný z nich by ale neexistoval, kdyby neexistoval kůň, jsoucno - substance, jež je nositelem těchto svých akcidentů.

Kůň není pouhým souhrnem svých akcidentů a žádná jeho část není substancí.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Hlavní bylo řečeno. Komu to nestačí, může na vlastní riziko jít dál.

Substancemi jsou živočichové, rostliny a nerosty. Těmto substancím říkáme přirozené s. nebo je také označujeme jako vlastní jsoucna. Nejsou závislé na jiném jako akcidenty a jejich jsoucnost jim není udělena ze strany člověka - jak uvidíme níže.

Dále existují jsoucna, která se jako substance jeví, ale v předchozím smyslu jimi nejsou. Např. dieslový motor. Tvoří jistou ústrojnou jednotu, nedílný celek, z něhož pokud se odebere nějaká část, přestane fungovat. Jsoucno motor ale není vlastním jsoucnem. Je tzv. artefaktem - lidským výtvorem, složeninou. Ta v případě motoru sestává z nějakých opět složených jsoucen, např. slitin kovů nějak obrobených apod. Motor pak může být součástí jsoucna automobil, což je opět nevlastní jsoucno, složené z... Podobně je artefaktem např. dům, most, silnice... židle, kytara, počítač.. Na tato jsoucna máme sklon pohlížet jako na substance, ale z uvedených důvodů (a dalších, které teď nebudeme rozvádět) je rozlišujeme od substancí přirozených.

Existují ještě i jiná jsoucna, např.: les, hromada písku, město... Co je to zač? Jsou to tzv. konglomeráty, tedy seskupeniny.

V případě lesa jde o seskupení stromů (přirozených to substancí).

Město je rovněž nějakým seskupením: umělých substancí (složenin). Protože ale v případě města nejde jenom o seskupení baráků, ale o svého druhu organismus, dostáváme se někam na hranu mezi konglomerátem a artefaktem (a možná něčím, pro co teprve musíme najít pojmenování). Zde se hodí poznamenat: CO JSOUCNO JE, člověku nejenže není bezproblémově zřejmé, ono je to VŽDY z nějaké části nezřejmé. Zapamatujme si: esenci jsoucna, i sebetriviálnějšího, nepostihujeme zcela, ale vždy jenom zčásti a postupně.

Co písek! I hromada diamantů by byla konglomerátem... seskupeninou. Některým nám by ovšem stačil jen jeden, abychom vyřešili otázky neméně složité, jako jsou ty metafyzické.

Ovšem pravý metafyzik ví, že (stačí) jen Jeden. Snad se k Němu jednou dostaneme.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Poznámka pod čarou: Napsal jsem: Akcidentem je všechno, co vnímají naše smysly. Nikoli že akcidentem je POUZE to, co vnímají naše smysly.