Na start, jako ukázku si dovoluji zkopírovat svůj blogový příspěvek z 4. 1. 2011
Co to vlastně ta tolerance je? Co vlastně můžeme u druhého tolerovat: názory, chutě, preference, záliby, popotahování nosem místo aby se vysmrkal, osobní zápach u bezdomovce.
Tolerance má v sobě vždy obsaženo, že ten, kdo toleruje nějak nesouhlasí s tolerovaným, má jiný názor, nemá rád smrad, je alergický na popotahování nosem, nemá rád, když se vraždí nevinní, nemá rád, když se kladou bomby na nádraží, nemá rád, když se sexuálně zneužívají děti. Ale některé věci a skutečnosti JE OCHOTEN PŘEKOUSNOUT S OHLEDEM NA LIDKOU DŮSTOJNOST TOHO, KDO JE DĚLÁ, případně páchá. Jiné věci tolerovat nebude. Některé věci tolerovat je dokonce objektivním zlem.
Takže rozhodně není pravda, že tolerance = dobro. Tolerance je někdy dobrem, někdy mravně nelišná a někdy je zlem. Proto volat po toleranci bez upřesnění čeho a komu (tříletému dítěti nebo nemocnému člověku mohu tolerovat něco, co je u patnáctiletého zdravého zcela netolerovatelné) je blbost.
Každý má nějaké hranice tolerance. Dvě vrstvy názorů, zvyků, jednání, myšlení, mluvení, hlásání. Ta vnitřní vrstva jsou moje názory, zvyky, jednání ... Ta vnější tvoří názory, zvyky, jednání ... tolerovatelné. Tolerujeme to, co považujeme za tolerovatelné. Vně jsou pak vrazi, loupežníci a názory netolerovatelné.
To je zatím jasné, průhledné a dokonce i nekonfliktní. Problém začíná u metatolerance. Metatolerance je tolerance k toleranci. Jsou lidé, kteří jsou tolerantní k tomu, co je pro jiné netolerovatelné. Jejich heslem je "bijte ty netolerantní fundamentalisty". Jsou lidé, kteří jsou netolerantní k něčemu, co jiní považují za tolerovatelné. Jejich heslem je (staré dobré) "kdo mlčí, souhlasí". Metatolerance tvoří limity principu tolerance. Neřešitelné. Nelze být tolerantní k mezím tolerance toho druhého, pokud se liší od mezí tolerance mých. Tento spor nelze řešit tolerantně.
Nakonec stejně musíme skončit u pravdy a omylu.
Komentáře
Žádná kontroverze. Tomu se nedá než přitakat.
dobrý program pro tohle společenství:-)
Jsou to tři vrstvy - nejlepší je být netolerantní a zasáhnout proti omylu nebo zlu - když mám ale pravdu.
Protože pokud aktivně (netolerantně) zasáhnu s nejlepším možným úmyslem, ale jsem třeba jeden z týpků, kteří vyhánějí mnichy z klášterů při VFR (biřmovacím jménem jsem František:-) ) - páchám aktivně zlo.
Proto mám pochopení pro ty, kteří jsou raději pasivní a tolerují i zlo, které sice dopustí, ale aktivně se na něm nepodílejí. Zvláště pokud je to z důvodu toho, že někdy byli netolerantní a zpětně si uvědomili, že způsobili zlo. Druhý typ extrémně tolerantních lidí jsou asi ti, kteří by při vězňově dilematu vždy byli za hodné, protože nikdo není tak zlý, aby nakonec nepochopil, že když budou všichni jako oni, bude na světě krásně.
není tolerance - tak abych nikdy nespáchal aktivně zlo - základ pacifismu? Raději, ať celý svět včetně mě pohltí slepé zlo, než abych se já v dobré míře na zlu aktivně podílel?
Koukám, že řešíme podobné dilema ;-)
https://slachmanek.signaly.cz/1610/krestanske-nemoci-hlavne-jemne
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.